Archiv odkaz Blog odkaz chat odkaz

Nacházíme se v období hlubokého středověku, v období 13 .století n.l. Vešel jsi právě do državy zvané Ingwirth Hold rozkládající se na západním pobřeží ostrova Irsko. Království se nachází v nelehkém období po převratu. Starý král byl odstraněn a nastávají nové pořádky. Na trůnu stanula jeho mladá vdova Jasmine O'Ravenheart, po boku s temným rytířem Marcusem. Královna vládne pevnou ale láskyplnou rukou se snahou o stabilitu a udržení pořádku. Proslýchá se, že ale uzavřela temnou smlouvu s Temným rytířem a dokonce, že to byla ona kdo starého krále nechal zabít...(čtěte dále)

***NOVÉ ZPRÁVY PRO LID***

Korialstrasz

Nick: Edda


http://ingwirth-hold.blogspot.com/2016/03/korialstrasz.html


  

1. Jméno a příjmení


Korialstrasz

2. Rasa

Čaroděj

3. Věk

28 let

4. Pohlaví

muž

5. Kasta a povolání

chudina

6. Vzhled, povaha a záliby

  
Předtím:

   Střední výška, vypracovaná postava, ostré rysy, nepřístupné oči. Kdysi jeden z vyhledávaných mužů se probuzením v neznámé vlasti dostal do opačné situace. Už zvláštním zbarvením těla, tolik typickým pro mongolské kmeny, vzbuzuje tolik nežádoucích pohledů. Pokožka přelévající se z jemných tónu hnědé do nádechu žlutého odstínu. Pro většinu obyvatelstva, zvyklého na vybledlé odstínu, tak představuje pouťovou atrakci, možná proto tak snadno propadně běsu. Vlasy zahalené čistou černí svazuje v typický účes, drdol na vrchní části hlavy a poté několik uspořádaných pramenů volně visících na ramena, svázané kůži, zbytek ponechán osudu. Délkou padají po jednu třetinu zad. Nechává si též udržovanou, drobnou, bradku. Jeho zlatavé oči pohlížejí přísně a jakoby bez zájmu na celý okolní svět. Výraz v tváří tvrdý, skoro neznatelný, většina projevů utlumená nebo naprosto vypuštěná. Oblékal se do jednoduchých věcí, které částečně reflektovali důležitost jeho postavení. Dlouhý kabátec s odhalenou hrudí, přepásaný v pase, jehož levý rukáv byl ztracen, kalhoty světlého odstínu a vysoké boty z tvrzené kůže.

Potom:

   Dlouhé špinavé blond vlasy, pronikavé oříškové oči, ale hlavně impozantní pěstěná bradka. Sieght býval mužem činu s velice osobitým vzhledem na nějž rád lákával zvědavé dívky. Rád a hodně se usmíval, vlastně si užíval darovaný čas. Proto vypadal vždy přívětivě naladěn, jenže nyní tělo nedobrovolně opustil. Vše připadlo novému majiteli. Vypracovaná postava získaná za léta tvrdé praxe, kdy se lopotil a dřel, aby splnil určené dodávky dřeva. Výše zmiňované charakteristické rysy, ale i ostatní nedocenitelné součásti. Jenže Korialstrazs spatřuje pouze samá negativa a vlastně není bez znechucení schopen pohlédnout na vlastní odraz. Písková barva, ten nepřiměřeně dlouho porost, všechno zavazí a nemá kam jít. Tělo je obdobně vysoké, ale méně mrštné, spíše silné na blízké střety. Postrádá naprosto cit pro držení luku, ruce jsou ztuhlé a příliš unavené. Hlas silně necharakteristický k jeho osobnosti, spíše matoucí a zračící v sobě kohosi jiného. Oblečení příliš přiléhavé a zahalující. Pokožka světlá. Reflexy špatně vytrénované. Vše představuje tak znatelné mínus, že sám pokouší přesvědčit o vlastním klamu mysli. Není tím, kým se zdá být a dlouho se jim nestane, ne-li vůbec.

   Vždy byl pro svou výjimečnost zneužíván okolím, které ho přes svou zaslepenost považovalo za pouhý nástroj. Už od dětství plnil ideály a sny někoho jiného, bez možnosti volby. Tehdy stěží dokázal rozlišit, zdali se touží ubírat tím či oním směrem, byl mu dán. Veden krutou rukou a vyškolen mnoha způsoby dokázal poznat nepřítele, četl v ostatních, kdežto on sám zůstával nepopsaným listem. Chtíc či ne, nikdo neponechával talent náhodě, přiživoval se nad ním kde kdo ani teď to není o moc lepší. Přestože získal novou příležitost, cítí pouze nekonečnou prázdnotu. Veškerý život, vše co kdy považoval za vlastní se ztratilo v propadlišti dějin. Nejhlubší touhy, k nímž byl veden, už nikdy nedojdou naplnění. Sžírán beznadějí stává se čím dál více agresivním ke svému okolí. Necítí radost či potěšení, pouze bolest, utrpení, hlubokou ztrátu, jež nikdo nedokáže vyplnit. Zkoušen osudem jeho vědomí pomalu padá jako obyčejný domeček z karet. Balancuje mezi stavy silné melancholie nebo prudké a výbušné agresivity. V těchto dvou rozpoloženích často předchází bez zjevného určení důvodu, nedokáže se v sobě vyznat. Naprosto se podvoluje svému podvědomí, které z útržkovitých drobků skládá, alespoň nějaký smysl a motivaci. Prozatím touží proklát srdce domnělého dobrodince, čaroděje či čarodějky tak mocné, že ho přivedli vstříc bytí. Ústřední motiv tak rozehrává slepá pomsta a naprostá prázdnota. Bez zjevnějších cílů tak bloumá neznámou zemí v níž spatřuje předobraz pravého pekla. Pokud totiž někdy něco měl, a z jeho pohledu tomu tak skutečně bylo, zmizelo to. Nejvíce trpí ztrátou jediného a bohužel i opravdového přítele, Attila skutečně naslouchal a vážil si Korialstrasze. Nyní již není.

    Nevyžívá se v žádných specifických činnostech. Veškerý volný čas býval zasvěcen buď schopnosti plně ovládat koně, dokázat správně zacílit a zabít cíl jedinou ranou nebo prozkoumat hranice vlastních možností. Každá chvíle se věnovala pouze sebezdokonalování potenciálu a nesla sebou případné ovoce. Nyní ovšem již není důvodu zabývat se těmito věcmi, neboť případné plynoucí užitky nemohou být plně zužitkovány k slávě a šíření dominance. Jelikož se svým novým volným časem některak nakládat musí, věnuje se snaze o obnovení zašlých tradic. Nepřipouští si současnou dobu a udržuje minulost.

7. Životopis 


 

"Korialstrasz býval hunských čarodějem, jedním z mocných, ztělesnění samotného aspektu magického umění. Svými schopnostmi předčil všechny, kdo do té doby darem vládli. Mučil jejich mysli i těla, dokud nevytvořil vlastní dominanci. Nemilosrdně ničil nepřátele, ale stejně tak krutě zacházel se spojenci. Byl proklán otráveným šípem roku 443 n. l. při válečném tažení na Konstantinopol, pod Attilovým vedením."
Významní muži hunů



   Toliko hovoří dobové zprávy o historii a skonu jednoho z nejnadějnějších mágů světa. Kusá historická sdělení dávají tušit neúplnost tvrzení. Všechny zprávy o něm, byly později z historie pečlivě vymazány.Korialstrazs ovšem nebyl tak nevinný a určitě ne tak nezajímavý, jak se ostatní snaží tvrdit.

   Jméno zdědil po otce svého otce, dědu, silném a vyrovnaném muži. Otec byl zabit krátce před synovým narozením, výchovu nad ním převzal matčin bratr Brakthul. Ten jej později přijal za vlastního a svou sestru ze starostí o výchovu nadobro vyštípal. Dítě našlo novou rodinu v podobě silně organizovaného společenství, řídícího se přísnými zákony. Jejich porušení znamenalo trest, jehož následky si dotyčný odnášel trvale. Nemilosrdná výchova nesloužila k zajištění klidného dětství, ale úplné způsobilosti nést odkaz předků se stejnou bojovností, jako doposud. Přežívali pouze nejsilnější a nejnadanější z jedinců, výkvět a elita schopna obstát vůči přesile. Průměrní jedinci byli odsouzeni k nucené práci, aby se postarali o potřeby komunity, nedostávala se jim lepšího, nežli základního výcviku. Korialstrazs proto také záhy přišel o oba nevlastní, získané, bratry, kteří nedokázali obstát. Jejich těla skončila jakožto potrava pro divou zvěř, nevyhnutelný příklad koloběhu přírody.

   Před dosažením věku dospělosti byl pomazán krví svého prvního zabitého muže. Přitahoval pozornost okolí nadprůměrnými výkony nejen v oblasti jezdectví a lukostřelby, ale nezvykle silným propojením s přírodou. Byl schopen komunikovat se svým koněm a častokrát mu udával příkazy pro přesnější a lépe organizovaný boj. Dokázal takto sekundovat i dalším tvorům a ve výsledku vytvářel jakousi druhou mysl, náhradu první, plně podvolenou jeho moci. Prokazoval se jakožto schopný manipulátor, což pouze zvýraznilo rychle nabývanou pozici v hierarchickém systému. Muž kvalit pravého bojovníka a schopností bohů, alespoň tak býval z počátku titulován. I proto byl seznámen s jedním z nejvýznamnějších mužů té doby Rugilou, vladařem vznikajícího hunského impéria a strýcem dvou mužů historie, Attily a Bledy.

   Rugila vyzdvihoval Korialstraszovi válečné a bojové schopnosti, čímž zatlačoval vrozený dar magie. Viděl v něm neobyčejného vůdce a až příliš skromného mladíka, který se nechá upozaďovat davem. Společně začali mnohem více rozvíjet potenciál zastrčený v hlubinách mysli, narůstající pýcha a sebestřednost ho pozvedli na novou úroveň chápání skutečnosti. Svými obratnými kroky si celý potenciál naklonil na svou stranu. Postupně muže přetvořil k obrazu svému, nemilosrdnému a krutému válečníkovi, který obdařen nepředstavitelnou mocí je schopnějším nežli ostatní. Posouvali hranice poznání dále, překračovali každou zábranu, aby využili veškeré možnosti. Ke konci naprosto upozadil vlastni osobnost a plně se podvolil získaným zásadám. Zmanipulovaný a zcela neschopný utvořit si názor, ztratil cestu.

   Jakožto loutka zcela podvolená cizím příkazům přijal záměr tažení vstříc Římské říši bez nejmenších pochybností. Držen za záštitou předních linií pronikli roku 435 n. l. první z nutných kroků k figurování v historických souvislostech. Sám se účastnil i částečně vedl vyjednávání o právech a postaveních hunského národa v poměru s římskou říší. Výsledkem jejich vyjednávání bylo zrovnoprávnění na poli obchodním a nutnost platit nájezdníkům tribut, aby zachovali nečinnost a nevyráželi vstříc dalšímu plenění. Následovalo období pěti let, které se dali označit jakožto přiměřený klid. Upevňovaly se vztahy mezi jednotlivými kmeny, investovalo se do vyšší vyzrálosti bojovníků a Attila s Korialstraszem plánovaly další kroky. Bleda sám, ač vznikající říše ležela pod jeho vládou, nebyl do těchto rozhovorů přizván, čímž si připadal degradován. Takový postup jednoznačně útočil na jeho čest a stavěl ho do pozice silného odpůrce tohoto samozvaného mága, který byl ale k dalšímu postupu nutný.

   440 n. l. se zdálo být čekání v nečinnosti již příliš dlouhé. Přicházející peníze sice vystačovali k zajištění dostatečných prostředků, přesto sebou nepřinášely uspokojení z vyhraných tažení. Dva bratři společně vyjeli vstříc pevnosti a zároveň významné bance Danube. Tímto krokem byla veškerá předchozí rozhodnutí anulována, zásady ustanovené mezi huny a římskou říší s okamžitou platností skončili, ale neslo to výhodu pouze pro jednu stranu. Následující měsíce nesly silnou pachuť vítězství. Řádění, které vydrželo pouhý jeden rok (441 n. l.) skončilo ustanovením nové dohody o neútočení. Pro nepřítele nezbývalo nic jiného, než počít opět platit a s úctou hledět na ty, kteří se mohli stát předzvěstí rychlého konce. Přátelství mezi Attilou a Korialstraszem dále sílilo, nechalo tušit, že tito dva muži, bok po boku, mohou uchvátit svět pod svou náruč. A zatím vším stál Rugila, který nepatrně laškoval a podsouval různé nitky, aby dosáhl vlastního cíle. Bleda pociťoval stále hořčí zášť, ta končívala záchvaty vzteku, několikrát se dokonce pokusil mága zabít. Rugila předpokládal, že jakmile dojde k rozkmotření a vzájemné eskalaci vztahů, Korialstrasz Bledu zabije a tím se dostane do postavení druhého hunského krále, král a zároveň jeho loutka, kterou všechno naučil a stále si s ní hrál. Osud však rozehrál vlastní partii.

   443 n. l. nezvládla Konstantinopol najít dostat prostředků, aby mohla zaplatit požadovanou částku. Plamen drancování se zažehl a mnoho oddílů vyrazilo vstříc staronovému nepříteli. Cesta prosetá pleněním měst představovala pro všechny další motivaci, vzrušení, ale i příležitost. Projeli Sardicu, Arcadiopolis a Calybe, brali si vše, co unesli a hodovali nad zabitými nepřáteli. Nakonec nadešla rozhodující bitva o Cherseones, kde se střetli s římskou armádou. Samotný střet nepředstavoval problém, ale pohrůžka zrady z důvodu uražené pýchy se naplnila. Korialstrasz jako vždy zastával zadní postavení, zůstával v záloze a svými schopnostmi zachytával mysli neposlušných koní, aby neshazovali své pány nebo vydrželi déle bojovat. Sám směl do střetu nastoupit až v pozdější fázi, kdy těchto úkonů nebylo třeba. Plně soustředěn závažností úkolu ucítil pouze prudký náraz. Šíp trčící ze zad, by sám o sobě byl stěží smrtelný, ale jed nesený na jeho hrotu odvedl pohotově svou práci. Než dokázal jakkoli zareagovat, tělo naprosto znehybnělo. Žil pouze několik dalších sekund, aby viděl střípky nadcházejícího vítězství.

   Pohřben na místě skonu, místu hrdinského vítězství hunů, přesto nenašel klid. Jeho kosti byli po uplynutí necelých 800 let vykopány. Uschovány v provizorním bezpečí procestovali celý evropský kontinent, lodí poté z dánských přístavů našli cestu vstříc irskému ostrovu. Neschopen cokoliv lépe pochopit narodil se zde. Opět chodil i vnímal, dokázal cítit podivovat se a začal nenávidět. Tohle byl trest, tenhle život je trest. A za vším v tichosti stojí nový loutkář, zlehka vedoucí svůj nástroj k vlastnímu cíli.


   Představte si magii, jako dokonalou plochu, krásnou, rozlehlou, nekonečnou. Ale čím déle na ni zíráte, tím více se všímáte zvláštních nedodělků, které ten dojem rozbíjí. Jakoby jemné hrbolky totiž označují duše těch, které se od své podstaty nedokázaly odloučit. Duše navždy přimknuté k potenciálu magie, staří mágové neschopni nalézt klid.
Skřet, datováno 1021


   Věčnost se dá popsat mnoha slovy, ale jen některé z nich dokážou být kladnými. Její vrtkavá nestálost vás totiž provází a rozmachy osudu vaší netělesnou schránkou doslova cloumají. Věčnost v zatracení je bolestivá, věčnost v blaženosti je až příliš nádherná, ale věčnost v naprosté symbióze je jediná nesobecká. Kdysi mágové čerpali potenciál přímo ze studnice, proudu čisté energie, jenž ovšem požadoval platit vysokou částku. Jen pramálo z nich se dožilo více než 30 roku života a těm málo co tuto hranici překročili byla darována smrt zaštítěná utrpení. Existovala pak ovšem skupina vyvolených, nesmírně nadaných, kteří nejenže dokázali plně kontrolovat přijímanou moc, ale také se k samotné podstatě přimkli. Ti jediní poznali skutečnou, zapečetěnou sílu. Nebylo jich mnoho ani nemohlo. Postupem času jejich životy zanikly v prachu, jak se nakonec přešlo od útrapného propojení k souznění s přírodou. Mágům a čarodějkám se nakonec podařilo najít nový směr, kterým své plémě zachránili od krutého skonu, ale vzdali se tak převážné části své historie.

   Mnoho se tímto ohledem zajímal tzv. Skřet, jenž sepsal hromady pojednání o možnostech navrácení a způsobech komunikace s nejčistším základem, byl tou myšlenkou tak posednutý, až se za pomocí roční meditace dostal na dosah svému cíli. Jak sám rád tvrdil, poznal a viděl pravou magii. Z jeho vlastních spisů, kde s horlivostí líčil způsoby, fakta i spekulace, se nakonec dochoval ten jediný - Cesta konce. Rozsáhlé dílo pojednávající o duších předešlých velikánů, jejich osudu i případném osvobození. Vášnivě se zde vypsal ze svého "výletu", nechal ostatní nahlédnout pod pokličku vědění a několik dalších inspiroval ke stejnému záměru zkoumání nepoznaného. Po smrti se ovšem nedočkal opravdového následovníka a jeho dílo částečně uvadalo v prachu, stejně jako možnost navrátit se ke skutečnému čarodějnictví.


   Viděl jsem je. Krásné stříbřité kuličky namačkané na tu nekonečnou pláň. Skoro neviditelné, jak se postupně hlouběji a pečlivěji propadali do základu čisté energie. Někteří už byli naprosto ztraceni, ale jiní, snad mladšího data, stále čněli nad podstatou své moci. Mouchy lapené do přepečlivě připravené pavoučí sítě. Jedině tyhle duše ví. To ony zaplatily. To ony mohou být naší jedinou cestou k moci.
Skřet, Cesta konce, datováno 1033



   Toho dne se Spár nebetyčně rozčiloval nad běžnými věcmi, ale v těch důležitých byl skoro hotov. Dlouholetá snaha o proniknutí do dokonalého prázdna konečně stále před svým koncem. Po všech přípravách nadejde okamžik, kdy přivede původní moc opět k životu, kdy vzkřísí podstatu magie a dokončí vlastní cíle. Zbývalo jediné zkontrolovat chladnoucí tělo svého bratra. Sieght nepřímo souhlasil s tímto experimentem, vlastně hodně protestoval, ale to Spár nezajímalo, potřeboval schránku. Po ujištění o dostatečné kompetenci přijmout požadovanou duši, ponechal mrtvolu vlastnímu osudu a sám se vydal na dlouhou cestu. Hledání nesmělo trvat dlouho, i když nečerpal sílu z přírody, ale živých bytostí, tedy lidí uskladněných ve sklepě, které se rána nedožijí, stejně nedokáže zůstat na místě déle než několik málo minut, tudíž méně než Skřet.

   Uvedením mysli do stavu vegetace započal krutý plán, při němž zemřelo již dost nevinných. Okamžiky ubíhaly. Poté poprvé spatřil pustinu. Dlouhá stříbřitá čára, jež se dala s lehkým srdcem nazvat nekonečnem. Jak se pomalu přibližoval začal rozeznávat ony nerovnosti, o nichž tolik četl, domnělé duše. Sám tomuto závěru zpočátku nevěřil, jelikož Skřet sám nemohl podat jasný důkaz o původu ani smyslu těchto záhadných útvarů, přesto tuto pochybnou myšlenku nakonec přijal. Potřeboval tu nejméně vpitou, nejlehčí na odloupnutí, kterou si odnese jako kořist. Všechny už však svoji přirozenost mohutně zaprodávaly z poloviny či více, ztrácely se v nekonečném moři. Jenže on jednu potřeboval. Jako nehybný pozorovatel éterického světa postupně ztrácel spojení s realitou. Ještě chvíli a i on zanikne. Zmobilizoval veškerý možný potenciál, vzdát se nepřipadalo v úvahu, dostane co chce, vezme si co mu po právu patří.

   Probuzení mu připadalo jako věčnost, nesnesitelná bolest hlavy, třes rukou, ale i sílící slabost projevovaly, jak daleko si dovolil zajít, jenže nesměl přestat. Vstal, s kalným zrakem a roztřesenýma nohama se dobelhal ke dveřím, které stěží otevřel. Potřeboval, aby to vyšlo. Musil přijít blíž, aby poznal v jakém stavu se tělo nachází. Žádné jasné známky, nic očividného. Málem upadl ve své horlivost. Nejistota a nadávky najednou zaplavili oslabenou mysl. Zklamal. Z omylu ho vyvedla až drobné skleněné zrcadlo, jenž přiložil k bratrovým ústům, ač se to zdálo nemyslitelné, přivedl zpět život. Vyrval duši zasazenou v magické studnici zpět do našeho světa. Ovlivněn radostí upadl na zem. Předčasná radost. Až po několika trhaných pohybech opět povstal. Teď musí rozehrát nejdůležitější část hry a pozorovat znovuzrozeného mága. Tam leží klíč. V jeho rukou, gestech, manipulaci, schopnostech. Klíč k otevření brány. Cesta moci dlážděná krví. Ach ano, bude muset vyklidit sklep. Tolik mrtvých, kdo to má neustále uklízet?

   Svůj projekt, jak dotyčnému začal říkat, udržoval ve stavu bezvědomí, nechtěl, aby předčasně procitnul. Zmámil ho bylinnými odvary, mezitím co prodal veškerý dosud nashromážděný majetek. Existovalo jen jediné království na světe, kde ho mohl skrýt Ingwirth Hold, přehnaní liberalisté. Cestu absolvovali společně, až poté odhodil Dráp tělo bratra, opatřené novým vědomím, do prvního většího háje. Potřebuje přirozené reakce vývoj a vlastně zjisti, koho to zdrogoval a vyrval ze spárů věčnosti. Jak moc mocným je, jak byl přimknut? Rozhodne se spolupracovat nebo ho budu muset zničit? Ach můj milý bráško, posloužil jsi dobře.

   Korialstrasz se probudil uprostřed lesa v těsné blízkosti větší vodní plochy, okamžitě pocítil vlhkost. Zdálo se to jako zvláštní okamžik, který uběhl po uvědomění si vlastní smrti. To jsem skutečně nezemřel? Tráva. Voda. Les. Tohle není rodná krajina. Ani ruce, co to? Překvapeně sebou trhl. Existovala snad peklo a on se ocitl v jeho pokání?

8. Schopnosti


   Magické nadání poděděné z otcovy strany, ob generaci, rozprostřelo v tomto muži svůj potenciál. Ten překračoval a překračuje i teď možnosti většiny stejně nadaných. Ovšem nevědomý si těchto předností, stále raději spoléhá na um bojovníka.

Bojové:

    Prošlý nemilosrdným výcvikem je silným a udatným válečníkem. Přes veškerá řečená klišé, je nutno dodat, že bohužel k mýlce nedochází. Schopen vést koně s neuvěřitelnou přesností i s rychlostí vystřelit šíp na pohybující se cíl v plném klusu. Je pohotový a vždy schopný zasáhnout. Výkvět hunského lučištnictví. Nemíjí a zocelen výchovou se pouští i do nerovných střetů. Bojuje zarputile, ať už jakožto jízda či pěšák. Jako sok představuje smrtelné nebezpečí. Přesto pýcha a jistota může často předcházet pád.

Magické:

    Těsné spojení s esencí čisté magie. Propojení uchvacující nejednoho snílka posilněného potenciálem, nepředstavitelné možnosti. Nic co by Korialstrasze zajímalo. Nic čemu by přikládal zvláštní váhu, nadání jež by rozvíjel. Ono přesto čeká. (Pozn. admina: nespecifikované vlastnosti, tudíž pokud bude jako takové užívat je třeba je odsouhlasit, nebo v případě námitek spoluhráče přehodnotit).

    Jako kategorizaci můžeme použít slovo "manipulátor". Ať se už jedná o vědomí, ať lidské či zvířecí, schopnost vládnout mocí, elementární působení nebo jazykovou bariéru. Ve všech těchto ohledech se projevuje výše zmíněnou charakteristikou. V mysli splétá jednotlivá vlákna do umné pavučiny, jíž dominuje a ta se mu zcela poddává, magii dokáže uchvátit a její styky s osobou přerušit na jistý časový úsek, pevně uchopuje živly a jejich přirozenosti, vypuzuje je a nemilosrdně s nimi zachází a jazyk pro něj nepředstavuje problém, vždy je to jen směsice zvukového a myšlenkového vjemu, ne? Není schopen čerpat životní síly, jeho propojení s přírodou v podstatě neexistuje. Nedokáže léčit, vytvářet amulety nebo talismany. Představuje už vyhynulý druh magie. Časový odskok a postupný vývoj. Chodící fosilie moci.

9. Ostatní

Faceclaim: Marco Hietala

10. E-mail: Prcek.201@seznam.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat