Archiv odkaz Blog odkaz chat odkaz

Nacházíme se v období hlubokého středověku, v období 13 .století n.l. Vešel jsi právě do državy zvané Ingwirth Hold rozkládající se na západním pobřeží ostrova Irsko. Království se nachází v nelehkém období po převratu. Starý král byl odstraněn a nastávají nové pořádky. Na trůnu stanula jeho mladá vdova Jasmine O'Ravenheart, po boku s temným rytířem Marcusem. Královna vládne pevnou ale láskyplnou rukou se snahou o stabilitu a udržení pořádku. Proslýchá se, že ale uzavřela temnou smlouvu s Temným rytířem a dokonce, že to byla ona kdo starého krále nechal zabít...(čtěte dále)

***NOVÉ ZPRÁVY PRO LID***

María Florencia Lorcáin

Nick: Blake

https://ingwirth-hold.blogspot.com/2018/12/maria-florencia-lorcain.html





1. Jméno a příjmení

María Florencia Lorcáin

2. Rasa

Člověk

3. Věk

17 let

 4. Pohlaví

žena

5. Kasta a povolání

Měšťanka - dcera služebné Angelique DePlessis De Belliére

6. Povaha, vzhled a záliby

   María - dívka, která musela vyspět rychleji než by jí bylo milé. Dala by se přirovnat ke kronice zavinuté do pevné kožené vazby s velkým množstvím pergamenových stránek, které skrývají více než jen pojednání o králích a královnách, hrdinných skutcích udatných rytířů a ctnosti nevinných panen. I když na první pohled v ní možná zahlédnete bojácnou srnu, jež by nejraději přede vším utekla a nikdy se neohlédla, stačil by vám jen jediný pohled do jejích očí a zjistili byste, že taková vůbec není. Má důvod, proč zůstat.
   Život se s touto brunetkou dvakrát nemazlil, alespoň ne v posledních letech. Na jednu stranu? Je živá stejně jako její matka a stařičký otec, střechu nad hlavou taktéž disponuje, i nějaké to jídlo si umí získat prací a vařením, tudíž nelze o její existenci hovořit jakožto o promarněné. Rozvětvenou rodinou s mnoha příbuznými vypomáhajícími ve složité situaci, se chlubit nebude. Důvod? Nikoho takového nemá. Tam, kde by měli stát štědří rodinní příslušníci, je pouze pusto a prázdno, až na jedno maličké světýlko naděje - lepší budoucnost, která by na Maríu mohla čekat v podobě manžela. Toho záchytného bodu se drží se vší zoufalostí, jakou je schopna v sobě nalézt, neboť právě tehdy se dokáže přiblížit snům a vidinám šťastnějších zítřků. Díky lady Angelique, u které její matka slouží, zatímco María pouze dočasně vypomáhá v kuchyni, by mohla nalézt svého prince. Jistě, možná se to zdá jako bláznovství, jaký ušlechtilý muž by o ní mohl prahnout zájmem, avšak toto děvče nepatří mezi všední holky, kterých lze v celém Irsku najít několik tisíc. Se svou smíšenou krví, napůl španělskou, napůl irskou, tvoří působivou kombinaci jižanského temperamentu snoubícího se s irskou otevřeností a podáním nápomocné ruky. Nejen díky osobnostnímu kouzlu dokáže přivábit něčí pohled, může za to i vzhled panenky na hraní - záplava neposedných vlnek v odstínu čokolády, velká a zároveň hluboká kukadla a světlá pleť, na níž se vyjímá každá piha, kterou jí severské slunce obdarovalo. Chlubit se taktéž může už spíše ženskou postavou než-li dívčí, s klukem si ji jistě nikdo nesplete. Disponuje širšími boky a stehny, což v ní kolikrát vysvobodí tak akorát povzdech nad strukturovanou štíhlostí rodilých Irek, které oproti ní zůstávají štíhlé dole i nahoře. Tím druhým se taktéž může pochlubit - křivku bujného poprsí by u ní jen těžko někdo pohledal, ovšem plochá taktéž není. Jen se jí nelíbí ona nevyrovnanost poměru vůči bokům.
Je to neuvěřitelně milé děvče, starostlivé až běda a věrná své domovině, jíž se Ingwirth stal, a přátelům, že by pro ně udělala cokoliv. Miluje své blízké více než cokoliv, ať už by udělali cokoliv, vždycky by jim odpustila. Jsou přeci její rodina, že? A rodina si je navždy věrná, ať se děje cokoliv. I proto jí starší upozorňují, že jednou na svou laskavost doplatí a skončí podříznutá kdesi na prašné cestě, zatímco její rodiče si vypláčou oči a otce tato informace nejspíš zabije.  María s tímto tvrzením nikdy nesouhlasí - pokud se nalezne alespoň jediný člověk, který potřebuje pomoci, pak by se mu jí mělo dostat. A pokud za to zaplatí životem? Možná to tak má být. Pokud tak Bůh rozhodne, s jeho rozsudkem nic neudělá a může se jen modlit za své rodiče, aby se dožili požehnaného věku ve zdraví a štěstí. Umí být tvrdohlavá jako mezek - zvlášť, pokud jde o její rodiče a zajištění jejich budoucnosti. Ačkoliv trochu těch sporů a typické španělské paličatosti v sobě má, většinou si dá říct. Koneckonců je slušně vychovaná, aby byla dobrou ženou a respektovala svého muže a spolu s tím se váže i jistá pokora vůči starším. Svým způsobem je přeci jen ještě dítě a chybami se učí. Hloupá a naivní? Tak trochu je, to ano, ale snad za to může ten fakt, že je ještě malá holka a někde tam uvnitř má právo na sny. Fantazii má sice malého děvčátka, mozek však dospělé ženy. Ale někdy umí být nerozumná právě jako malé dítě.
Přeskočme pár stránek a dostaňme se do víru příběhu, odhalme opačnou stránku téhle zvláštní dívenky a rovnou přeskočme k té největší kapitole. Neumí lhát. Když se o to snaží, je příliš snadné rozpoznat, co je výmysl, kterým se snaží své rodiče balamutit. Nedělá to proto, aby jim snad ublížila, spíš jim nechce přidělávat další starosti. Pokaždé uhne očima a vyhýbá se přímému kontaktu. Někdy dokonce úplně změní téma, jako by snad druhého bylo snazší takto zmást. Taktéž bere vinu na sebe, pokud někdo něco zničí nebo zapomene. Malá bojovnice za práva a lepší životy všech ostatních, tak jí občas matka nazývá. Sama neví, že postupně umírá - zákeřná nemoc si nalezla cestičku do jejího těla a nahlodává rovnováhu, aby nakonec Maríu usmrtila. Čas od času sama vnímá, že jí není dvakrát do tance - lehká malátnost, problémy s udržením přirozeného balancu, tlumená bolest hlavy. Pokaždé si však namlouvá, že vše, co cítí, je starost o rodinu, s ní nic špatně není. Je. Ale taková myšlenka by znamenala konec snů a žádnou budoucnost.

7. Životopis

Narození malého děvčátka, hrdinky tohoto příběhu, provázela dlouhá noc plná bolestných kontrakcí, při nichž rodící žena vykřikovala nepěkná slova směrem k manželovi a jeho touze splodit s jižanskou kráskou potomka. Hodiny a hodiny bolestí nakonec vyprovodily na svět hnědooké dítě, narozené časně z rána do červánků zalitého Ingwirth holdu. Už tehdy byla rodilá Španělka, Lucía, zaměstnaná u působivé ženy s tajemstvími opředenou minulostí, Angelique du Plessis de Belliere, šlechtičny pobývající již nějaký ten čas v irském království. Lucía ji sloužila dvě jara, když se zakoukala do stájníka pečujícího o koně v majetku své paní, pohledného, roky zoceleného a zkušeného Daigha. Co započalo jako lehké pletky a škádlení, skončilo u bouřlivé lásky poznamenané žárlivostí, výčitkami, ale taktéž hlubokými vzájemnými city, proti nimž nedokázali bojovat. Za dvě další jara se Lucía stala Daighovou právoplatnou manželkou, což jim dovolilo porodit potomka bez přízviska 'bastard'. 

Rána přišla o dva a půl roku později, když jeden z krotších koní se vyděsil bouřky dunící nad hlavami obyvatel města, a Daigha podupal tak, že mu zlomil stehenní kost, kterou mu prakticky rozdrtil. Lucíin manžel již nikdy nebyl schopen pořádně chodit a většinu následujících let prožil v bolestech, od nichž mu dopomáhaly silné bylinky a orientální, velmi nákladná léčba, kterou si jeho rodina nemohla pořádně dovolit. Lucía se tak byla nucena starat nejen o malé dítě, ale taktéž i o chromého manžela, kterého nemohla nechávat bez dozoru. Malá María už brzy pocítila na bechrech tíhu dospělosti. Po městě vyřizovala pochůzky, běhala od domu za matkou a zase nazpět za otcem, snažila se pomáhat, kde se dalo. Už ve věku šesti let žádala matku, zda by nemohla vypomáhat u paní Angelique, pokaždé však odcházela s nepořízenou. Tak se to táhlo ještě čtyři léta, než byla Lucía ochotna svolit k dceřině výpomoci, ovšem pouze pod dohledem ostatních a to jedině v kuchyni, kde nehrozilo, že by se pozornost její paní upřela na děvčátko prozkoumávající svět bohatství a přepychu. Peníze docházely a i když Lucía pracovala jako žádná jiná, finance jim nadále proklouzávaly mezi prsty.

María se zamilovala do života své nové paní, lady Angelique, žijící si na vysoké noze. Tolik šatů, které vyměnila za jeden týden, někdy dokonce i za jeden den, představovaly pro dívku splněný sen. Čas od času se tajně procházela po domě, skrývaje se za exoticky vyhlížejícími vázami s květinami nebo ve stínech. Přesto většinu času vypomáhala v kuchyni, kam byla přidělena, aby neviděla, co se děje ostatním ženám sloužícím své paní. Báchorky o upírech nepatřily k novinkám a María nebyla hloupá, aby jim nevěřila. Jen netušila, že jednou z nich je i samotná Angelique - ostatně nikdy se na to nikoho neptala. Zatímco její matka darovala krev pro utišení hladu své zaměstnavatelky, María žila v nevědomosti.

Za dobu svého pobytu v roli služebné rostla do krásy, Angelique naopak nestárla. Jen málokdy ji vídala na vlastní oči a pokud se jí to přeci jen povedlo, proplula kolem dívky jako duch zahalený v oparu luxusu. V posledních letech se však vše začalo měnit, zvláště v posledním roce, kdy otec začínal mít čím dál tím větší problémy s bolestmi a ani matka na tom zdravotně nebývala příliš dobře. Dlouho si nenechávala říct, dokud na ni María neuhodila, že takto se strhá k smrti, a pokud jí nedovolí sloužit u Angelique jako skutečná služebná, která se celé dny neskrývá v bezpečí kuchyně, dojde za ní sama. Zhrozená Lucía protestovala, než nakonec svolila s vědomím, že se o své paní její malá holčička dozví pravdu, před kterou jí už nebylo možné chránit. María přijala svůj osud jako hrdinka, rozená válečnice - se zvednutou hlavou navštívila paní a dobrovolně se nabídla jako její služebná v matčině nepřítomnosti. Zatím do doby, než se matka uzdraví. Nikdo nepočítal s tím, že jí právě tento krok navždy změní život.

8. Schopnosti

  
Disponuje schopnostmi jako každý člověk. Řadí se mezi pracovité lidi s tendencí strkat nos, kam by neměli, což její matka nazývá prokletím, doprovázejícím její rodinu. Neumí číst ani psát, počty ovládá jen ty základní. Na svůj věk je velmi zdatná v oboru vaření, umí i z minima ingrediencí připravit žaludek uspokojující jídlo, které je navíc velmi chutné. Od chvíle, kdy se její otec zranil, se bojí koní a nerada se k nim přibližuje - úskokem se pokaždé vyhýbá jejich kopytům, někdy dokonce i s výkřikem.
Co by do ní nikdo neřekl, je fakt, že ovládá z části šerm - tedy v takovém dětském provedení. Proti zkušenému šermíři by nic nezvládla, se začátečníkem udrží krok a dokonce ho porazí, ale to jen díky tomu, že nezná přesná pravidla a kroky a často improvizuje. Je skvělou tanečnicí a s otcem už před hodně dávnou dobou chodila pytlačit do lesa, když neměli co jíst, díky čemuž ovládá základy lukostřelby, čímž se však nechlubí.

9. Ostatní

Faceclaim: Crystal Reed

10. E-mail:

Žádné komentáře:

Okomentovat