Archiv odkaz Blog odkaz chat odkaz

Nacházíme se v období hlubokého středověku, v období 13 .století n.l. Vešel jsi právě do državy zvané Ingwirth Hold rozkládající se na západním pobřeží ostrova Irsko. Království se nachází v nelehkém období po převratu. Starý král byl odstraněn a nastávají nové pořádky. Na trůnu stanula jeho mladá vdova Jasmine O'Ravenheart, po boku s temným rytířem Marcusem. Královna vládne pevnou ale láskyplnou rukou se snahou o stabilitu a udržení pořádku. Proslýchá se, že ale uzavřela temnou smlouvu s Temným rytířem a dokonce, že to byla ona kdo starého krále nechal zabít...(čtěte dále)

***NOVÉ ZPRÁVY PRO LID***

Gwynn 'Vrabčák' Maddock

Nick: Blake

https://ingwirth-hold.blogspot.com/2018/06/gwynn-vrabcak-maddock.html


1. Jméno a příjmení

Gwynn 'Vrabčák' Maddock

2. Rasa

Čarodějka

3. Věk

17 let

4. Pohlaví

žena

5. Kasta a povolání

Bard/ka - chudá měšťanka

6. Povaha, vzhled a záliby

   Někdy možná až příliš dětská fantazie, která jí tímto obdobím provází už nějakou dobu, činí takové problémy. Bláhové představy o životě, u kterých jí při pohledu do zasněných očí musí někdo i brzdit. To byla, je a stále dlouho bude vlastnost této, někdy stále nedospělé, dívky.  Ztracená v myšlenkách, snažíce se v každém objevit to dobré, až je to někdy tak vážné, že se na ní chtě nechtě musí i křičet, neboť Gwynn zkrátka odmítá uvěřit jakémukoliv tvrzení o tom, že ne každý je hodný člověk. Ne každý v sobě něco málo z dobroty srdce nalezne. Sama tajně touží po něčem větším, vidí se úplně někde jinde než na obyčejném místě bardky, která měsíce co měsíce přejíždí z jednoho města do druhého, z jednoho hradu na jiný. Chtěla by dokázat něco víc, nikoliv však pro sebe, to ne. Pro svého syna, Andrease, jemuž touží zařídit co nejlepší život, ostatně jako každá správná matka. Každým dnem jí fascinují nové věci: písmo, které nedokáže přečíst, ohebnost hadích žen, odvaha vojáků... Zajímá jí každá věc, která ji nevystihuje. Přesně po takových tajně touží a její sny to tak popohání vpřed. Není divu, že o takových lidech skládá písně, které zpívá každému, kdo je ochoten se zastavit a vyslechnout si jejich fantastické příběhy.

   Její slabina? Kromě toho, že se nedokáže ubránit, jsou to její emoce. Nedokáže je ukrýt, všechny, které se jí kdy vystřídali v očích, všechny se dají dokonale rozpoznat. Ať už se jedná o okouzlení, stud, ba i bolest. Ať už je naprosto v klidu nebo se to v ní chystá vypuknout bouře, nedokáže to skrývat. Snad jen únik pohledem, těkání očí všude, kde může. Snad jen to by mohlo pomoci, avšak tento postoj ji čas od času dostává do ještě větší nervozity, kdy připomíná ztracené štěně. Největším problémem je hovořit s muži - čím vyšší postavení, tím horší. Věčně uhýbá pohledem, zakoktává se a růž se jí hrne do tváří - nikoliv však tíhou lichotek uvalených na její ramena, jako spíše obyčejným studem a touhou zmizet. Pokaždé se ozvou ona prokletá slova provázející Gwynn na každém kroku: "Tvůj hlas okouzlí každé srdce, tvůj zpět pohne lidmi i zemí, štěstí ti ale nepřinese, pouze zkázu." Už několikrát se zklamala a nechce nic podobného opakovat, hovoří s lidmi tedy pouze tehdy, když je to nezbytně nutné.

   V davu běžně vyčnívala díky dlouhým rusým vlasům, které si momentálně schovává pod čapku nebo kapuci, když se vydává do ulic hrát, vydělat si pár mincí pro obživu své rodiny. Ani v mateřství se u ní neobjevily ty správné, opěvované ženské křivky, snadno tak může předstírat vzhled chlapce a téměř každý jí to baští. I jako matka připomíná rozlítané děcko, které chvíli nepostojí. Na to, jak má šikovné packy, její nožky protiřečí všemu. Stále o něco zakopává, vráží nebo se zčistajasna zamotá. Zkrátka trdlo.

7. Životopis

   Ještě před několika dlouhými roky byla její rodina poměrně zajištěná a silná, se stabilním zázemím, ve kterém se mohla rozvíjet. Měšťané, které různé problémy a podvody stály postavení, majetek, některé i život, až se nakonec skoro všichni členové rodiny rozprchli nebo zmizeli. Gwynn jako jediná, která zůstala. Ovšem už jako dítě přišla o spojení s rodiči, a tak si pořádně nevzpomíná, kdo ji porodil a kvůli komu je vlastně tady. Většinu času žila na ulici nebo mezi ostatní chudinou. Společně s ostatními žebrala nebo se občas uchýlila k různým krádežím. Důležité bylo,když měla kde složit hlavu, co strčit do pusy a do čeho se ošatit. Skoro celý život žila na vlastní pěst, neustále se snažila zachránit se, utéct před věčnou bídou, která jí však stále šlapala na paty.

   Mezi některými chudáky si udělala i přátele, se kterými se mohla dělit o jídlo a díky nimž pro ní byly dny snesitelnější, ale je jasné, že bída je občas silnější. Poté, co více vyrostla a stala se z ní mladá dívka, poměrně krásná, začala si všímat, že se po ní opačné pohlaví často ohlíží a všímá si jí. Na jednu stranu jí to lichotilo, aniž by tušila, co vše se za jejich pohledy skrývá. Někdy v té době se také začala věnovat práci s květinami. Často své výrobky prodávala na trzích, což jí do kapsy dostalo nějaké ty peníze, jenže pochopitelně - nebylo to moc. Navíc ji to bavilo, bylo to pro ni vysvobození a práce s krásnými květinami ji také nutila myslet i na ty pozitivnější stránky života. Pak však přišla zima, květiny ze strání zmizely a hlad byl opět silnější a trýznivější. V té době už jí bylo čerstvých dvanáct let.

   Chodila od krčmy ke krčmě, od stánku ke stánku a žebrala. Občas dokázala získat kousek chleba, ale nestačilo to. Jednoho dne se o hladu krčila poblíž jedné hospody, klepající se nejen zimou, ale hlavně strachem, co s ní bude dál. Ruka překrásné ženy, tak hebká a bezpečně vyhlížející, se dotkla mrazem zrůžovělé tváře, Gwynn na ní mohla oči nechat. Působila tak vznešeně, vůbec se nehodila do čtvrti, kde se to hemžilo bojem o jídlo a další den života. "Připomínáš mi vrabčáka, dítě. Malý ptáček se zpěvným hlasem. Ano, to je ono, měla bys zpívat." Rusovláska na to jen zavrtěla hlavou, sotva ze sebe dokázala vysoukat něco víc, než jen počáteční slabiky odmítnutí. Nikdy nezpívala před lidmi, bála se, že po ní začnou házet blátem a kamením, protože je její hlas nelibozvučný. Také, že byl. "Neboj se, můj malý vrabčáku. Dostane se ti ode mě daru. Tvůj hlas okouzlí každé srdce, tvůj zpět pohne lidmi i zemí, štěstí ti ale nepřinese, pouze zkázu. Protože každý dar si nese své prokletí." Než ji však stačila Gwynn zadržet, žena zmizela v poryvu sněhové vánice.

   Netušila, co to znamenalo, ani se nesnažila nic z toho pochopit. Věřila na bludičky, jako každá správná velšanka, ale na čarodějnice? Ani náhodou. Několik dnů po této události ani nepromluvila, nevyzkoušela, zda opravdu byla obdařena magickou silou. Až jednou byla přinucena "zpívat", když ji nějací muži chytli v temné uličce se škodolibým úšklebkem. Gwynn se třásla strachy, nakonec ze sebe vydolovala první notu, následovanou druhou. Se zmatením v očích sledovala, jak jejich výrazy měknou, jak je pomalu rozplakává dojetím, až nakonec... ji nechali být. Brzy začala zjišťovat, že skutečně má dar pohnout s lidskými srdci. Začala zpívat v ulicích a na náměstích, mince jí padaly do klína. Tak se dostala do zorného pole jednoho rytíře, jehož okouzlila svým hlasem. Vyvolala v něm touhu ji vlastnit, malého slavíka, který mu bude zpívat a přinášet radost. Neptal se jí, zda chce zůstat po jeho boku, jednoduše si ji odvedl a přinutil ji zpívat. A poté i k noci strávené v jeho loži pod pohružkou, že za každé slovo v její písni, kterou mu před chvílí zazpívala, zemře jeden občan přilehlé osady. Gwynn se tolik bála, že souhlasila se vším. Zůstala u něj několik týdnů, než se dozvěděla o svém těhotenství. O pár měsíců později porodila malého chlapečka, Andrease, který ji jako jediný přinášel radost.

   Utekla. Ani teď by s přesností nedokázala určit, jak se jí tento kousek povedl, ale nakonec s malým uzlíčkem v náručí opustila rytíře a město, kde hledala své štěstí. Po cestě trvající několik hodin ji zastavili kočovníci, kterým se zželelo malého děvčátka s ještě menším dítětem drženým v náručí. S vděkem a slzami v očích přijala jejich nabídku, přikládala ruku k dílu, kde to bylo třeba. Jakmile však přišly otázky na její osobní život a um, tehdy začala uhýbat pohledem. Zpěvu se vyhýbala na sto honů, dokonce si i přestala sama pro sebe notovat a pozpěvovat. To až Andreasova uslzená tvář ji přesvědčila, aby se k tomuto řemeslu, které jí kdysi vydělávalo na živobytí, vrátila. Jen teď začala vystupovat jako mladičký chlapec, nikoliv dívka. Nosívala převleky, do tváře jí nebylo vidět. Velmi rychle se naučila na loutnu, která se stala její společnicí, s kočovníky jezdila od města k městu, od hradu k hradu, kde zpívala a v lidech rozdmýchávala emoce: od radosti, naděje, přes smutek, dojetí, až po odvahu. S muži si nezačínala, držela se od nich dál. Nedávno přijela do Ingwirth holdu, o kterém jako jednom z mála uvažuje do budoucna. Mohla by se zde usadit, žít spokojený život. Ale co když jí kletba zničí úsilí?
 

8. Schopnosti

  Gwynn si nese dar ve formě prokletí: Zpěv, díky němuž dokáže ovládat lidská srdce. Vždy záleží na písni: pokud je veselá s radostným textem, v dalších probudí veselí, pokud smutná, dojme je k slzám. Její zpěv dokáže být i návykový, avšak až po velmi dlouhé době, kdy by jednomu a tomu samému člověku musela zpívat třeba měsíc, dva. I samotný její hlas je velmi účinný, ale ne tolik jako zpěv. Funguje především na děti a starší lidi, které dokáže uklidnit. Navíc zvládá výborně hrát na loutnu.
Umí dokonale vnímat barvy, ví, co se k sobě hodí a co může lépe zapůsobit na lidské oko. Jelikož hrozně ráda pracuje se květinami, umí z nich namíchat nádhernou kytici, za kterou by se nestyděla ani samotná královna. K pěstování květin zase takový vztah nemá, skutečně je zaměřená spíše na dekorace. Její vnímavé oko jí často pomáhá i u výběru oblečení, ačkoliv většinu času svou postavu skrývá jen v hadrech.

9. Ostatní

Faceclaim: Eleanor Tomlinson




 
10. E-mail: Eleanor Tomlinson

Žádné komentáře:

Okomentovat