1. Jméno a příjmení
Timothy Owen Dewr2. Rasa
Vlkodlak3. Věk
39 let (vypadá na 24 let)
4. Pohlaví
muž5. Kasta a povolání
měšťan - Osobní stráž Maríi Florencie Lorcáin6. Povaha, vzhled a záliby
V první chvíli na jeho tváři najdete většinou neutrální výraz. To
ale neznamená, že je mu úsměv cizí. Usmívá se poměrně často, ale pouze
na ty, kteří si to zaslouží. Snaží se ke všem chovat zdvořile a
přátelsky, i když to je spíše výsada něžného pohlaví. U mužů si většinou
dává pozor, protože jsou podle něj mnohem nevypočitatelnější než ženy,
tudíž si drží o něco větší odstup, ale dává si záležet na tom, aby to
nebylo poznat na jeho napjatém postoji. Ani on nemá nekonečnou
trpělivost, tudíž pokud ho naštvete, na jeho obličeji budete moci
zahlédnout ne příliš příjemný pohled a tvrdý výraz.
Má
tendence rozdávat, když má co dát, takže se může klidně stát, že ho
uvidíte rozdávat kus svého chleba chudině, přičemž on sám si nechá jen
malou část nebo žádnou. Přeci jen si může další koupit. I když se chová
relativně mile a přátelsky, neznamená to, že vás automaticky bude
považovat za nejlepší přátele a sdělí vám všechna svá tajemství. Sám
neví proč, ale pokouší se držet si relativní odstup, aby si k sobě
nepustil nikoho až příliš blízko, aby ho tolik nezasáhl nepříznivý osud,
který by vás mohl postihnout. I tak vás ale kdykoliv vyslechne, když
budete potřebovat a případně pomůže, pokud to nebude v rozporu se zákony
nebo jeho morálními hranicemi. Také by Vám nepomohl s něčím, kdy by
mohlo být ohroženo jeho vlastní zdraví a on v tom neviděl přílišný
smysl. Pokud by ale byl přesvědčený, že je to opravdu důležité, šel by
do toho. Pokud se s někým spřátelí, pookřeje a už se nebude s
informacemi ohledně sebe tolik distancovat a může se stát, že když se
bude s přáteli nebo s někým blízkým dobře bavit, že se bude chovat
trochu klukovsky. Hlavně bude uvolněný a víc veselý.
Porušení
slibu je pro něj velkou zradou a ty své se snaží dodržet za každou cenu.
Dává si proto i pozor, aby nedával sliby, o kterých ví, že je nemůže
splnit. Svým pánům nebo přátelům je vždy věrný a vždy chce splnit od
pánů všechny rozkazy, které dostane. Pokud je to však v rozporu s jeho
hodnotami, neuposlechl by. Spíše se ale jedná o případy, pokud by po něm
někdo chtěl, aby tyranizoval nevinné a bezbranné. Oponoval by, že to
nepatří do jeho povinností. Doby, kdy dodržoval všechny rytířské
ctnosti, se v něm nezapřou. Od momentu, kdy ztratil paměť, ještě nebyl
nucen nikoho vědomě zabít. Vždy se snaží působit sebejistě a nebojácně, i
když o sobě mnohdy mívá pochybnosti.
V obtížných situacích
se vždy pokouší zachovat chladnou hlavu a nepouštět se do zbytečných
bojů nebo šarvátek, pokud to vyloženě není potřeba. Chce to vyřešit
racionálně. Nejprve se snaží porozumět situaci, aby se v něčem neunáhlil
nebo mohl případně přijít na plán B. Ne, že by se mu to vždy dařilo,
ale alespoň si může zmapovat možnosti a improvizovat. Celkově je
většinou klidný a vyrovnaný, nebo se tak i rozhozený snaží alespoň
působit a přetvařuje se, když už nic jiného. Ne vždy se mu to ale daří a
pochyby nad něčím nebo i nad sebou samotným tak proniknou do jeho
tváře. Klid se mu bohužel nedaří zachovat ve chvíle, kdy stojí tváří v
tvář angličanovi. Začne se v něm vařit krev a musí se opravdu zuby nehty
držet, aby nevylétl z kůže. Na jindy milém a přátelském obličeji se
objeví zaťaté čelisti a nenávist mu z očí přímo čiší. Nepamatuje si,
proč tomu tak je, ale kdykoliv zaslechne angličtinu, rozhodí ho to a
naštve. Mnohdy k jeho rozladění stačí jen to, že někdo mluví s jejich
přízvukem. Dokáže ho rozčílit i to, když se někdo naváží do jeho
blízkých.
Krom tendencí chránit slabší má ještě nutkání
ochraňovat něžné pohlaví. Chová se k ženám velmi zdvořile a jako
gentleman. Pokud by měl zkřivit nějaké ženě byť jen vlásek, odmítl by.
Otázkou ale zůstává, jak by se zachoval, pokud by ta žena byla
příslušnicí národa, který z hloubi duše nenávidí. Má duši romantického
hrdiny a ctnostného rytíře, který by byl i schopný psát své slečně
milostné dopisy nebo ji zasypávat komplimenty. Za krásnou ženou se jako
každý chlap velmi rád otočí, ale u toho to většinou končí. Nevyhledává
jednorázová dobrodružství, ale kdyby se mu taková možnost naskytla, ujít
by si ji nejspíše nenechal.
Zbožňuje projížďky na koních
přírodou, proto není výjimkou, že v jeho volnu ho zahlédnete na jeho
klisně projíždět kolem. Rád se prochází setmělým městem nebo v hospodách
poslouchá příběhy ostatní bez toho, aby se musel angažovat. Přeci jen
on sám nemá příběhy, které by mohl vyprávět, když sám neví, kdo vlastně
je. Většinou na to nemyslí, ale připomenou mu to chvíle, kdy poslouchá
jiné lidi. Samozřejmě ho to zamrzí a cítí se ztraceně... prázdně... ale
nechce se tím nechat srazit na kolena. Chvílemi doufá, že se někdy dozví
svůj původ a vzpomene si, ale pomalu se začíná smiřovat s tím, že mu to
není přáno.
Když se dostane do situace, která je mu nějakým
způsobem povědomá, může se mu vybavit i nějaké vzpomínka, ale není to
pravidlem. Občas mívá noční můry, které mu připadají až příliš živé.
Bývá zvykem, že se z nich probere s křikem, celý zpocený a roztřesený.
To se mu většinou vybaví část jeho vzpomínek na ten osudný večer a
případné zážitky z jeho úplňkového běsnění. To, co se mu zdálo, hned po
probuzení zapomene, ale pocit přetrvává. V tyhle chvíle má tendence se
složit jako domeček z karet. Ten den by chodil jako tělo bez duše a byl
by zamlklejší než obvykle. Někdy bývá náměsíčný. Má hrůzu z hadů. Z jemu
neznámého důvodu jsou mu trochu nepříjemní čarodějové a čarodějky,
příliš jim nevěří a je v jejich přítomnosti trochu nervózní. On
si to nepamatuje, ale o jednom úplňku mu jeden čaroděj v sebeobraně
ošklivě ublížil a od té doby se toho pocitu nemůže zbavit ani v lidské
podobě. Je proti nim podezíravější, ale pokud se k němu nebudou chovat
nijak nepřátelsky, bude se i on držet na uzdě.
Timothy
není nějaký extra čahoun, ale se svou výškou se v davu rozhodně
neztratí. Celkově jeho postava není příliš mohutná. Na těle má
vyrýsované svaly od pravidelného cvičení a nemála bojů. Na svém těle si
dává záležet, protože nechce riskovat, že by jednou začal být kvůli
několika kilům navíc příliš pomalý a mohlo se mu to stát osudným. V
jídle se ale neomezuje a jí prostě to, na co má chuť. Jestli ho
zahlédnete bez vrchní části oděvu, budete si moci všimnout množství
jizev, které utržil z bojů ještě když byl člověkem. Sám si nepamatuje,
odkud je má, ale to mu nevadí. Za své jizvy se nestydí.
Pokud
se přesunete k jeho očím, zaujmou vás zvláštní směsicí zelenohnědé
barvy. Díky tomu se Vám jistě vryjí do paměti. Nebojí se navazovat oční
kontakt, takže nepřímo využívá jejich síly upoutat. Kolem nich si můžete
všimnout jemnějších vrásek, které se zvýrazní kdykoliv se usměje. Jeho
nos je trochu větší, ale to mu nikdy nevadilo. Takovéhle věci ho ani
tolik nezajímají. Jeho rty nejsou příliš plné a horní ret je trochu
užší. Na jeho tváři se většinu času objevuje strniště, které si ale
nenechává příliš přerůstat. Jakmile to dospěje do pomyslného bodu zlomu,
kdy mu začne délka jeho vousů vadit, břitvou se oholí do hladka.
Kdykoliv to udělá, jeho tvář vypadá najednou mnohem mladší a klukovsky.
Své hnědé vlasy nosí střižené krátce, ale ani tak jim nedokáže zabránit,
aby se mu vlnily.
Pokud zrovna není ve službě, uvidíte ho v
jednoduché košili nebo tunice, která je doplněná obyčejnými kalhotami,
ke kterým si občas navléká i bruchy. Pokud chce více splynout s davem,
vezme si na sebe i plášť. Kolem pasu má zapnutý kožený pásek s tašvicí a
mečem nebo dýkou, kterou nikdy nevytahuje, pokud to není nezbytně
nutné. Jakmile musí plnit své povinnosti, úbor a případnou zbroj volí
podle situace. Vždy má u sebe dýku i svůj jedenapůlruční meč.
Pod
oblečením nosí na koženém řemínku zlatý přívěsek s erbem jeho rodiny.
Vůbec neví, co znamená, ale cítí, že je pro něj důležitý a byla to jedna
z mála věcí, které u sebe měl, když se probudil bez svých vzpomínek.
Ve
své vlčí podobě je pouze o něco větší než obyčejný vlk, tudíž byste si
ho v divočině bez problémů mohli splést s pouhým zvířetem. Celé jeho
tělo je pokryto srstí uhlově černé barvy. Na části spodní čelisti má ale
srst bílou, stejně jako na malé části jeho zadních nohou. Jeho
žlutohnědé oči v kontrastu se srstí vynikají a rozhodně je
nepřehlédnete.
7. Životopis
Timothy měl oproti běžným lidem to štěstí, že se narodil do jedné
ze šlechtických rodin, která spravovala pozemky na hranicích s Anglií.
Byl nejstarší dítě a po něm se matce narodila ještě tři děvčata. I když
byl v rodině jediný syn, jeho otec mu příliš pozornosti nevěnoval. Tim
si občas připadal jako vzduch, protože se všechno točilo pouze okolo
jeho sester. Zvykl si na to, ale doufal, že si jednou získá uznání svého
otce. Že ho přestane přehlížet. Tim k němu vzhlížel a toužil jít v jeho
stopách. Chtěl se stát rytířem stejně jako on. Chtěl bránit svou vlast.
Dostalo se mu širokého vzdělání, kdy se z jazyků kromě velštiny učil i
irštinu, skotštinu a angličtinu. Uměl tedy číst a psát a byl znalý i v
jiných oblastech. Jeho matka zastávala názor, že jazyky se mu v téhle
době rozhodně neztratí a jejich znalost mu jistě přijde vhod. Své první
bitvy se účastnil již ve svých patnácti letech a rozhodně to nebyla jeho
poslední. Za zásluhy mu později byl udělen i jeho vysněný rytířský
titul. Konečně tak získal i pozornost svého otce a náležité uznání.
Zanedlouho mu rodiče vybrali nevěstu ze sousedního šlechtického rodu, se
kterým se chtěli propojit. Timothy samozřejmě neodporoval a byl rád, že
bude nějak užitečný. Moc dobře věděl, že láska nehrála ve vztahu jeho
rodičů žádnou roli, tak proč by se jeho život od toho jejich měl nějak
výhradně lišit, že. Dívka, Tanwen, se kterou ho oženili, byla nepochybně
půvabná a jeho učarovala už na první pohled. Jeho život probíhal bez
větších dramat, když pomineme věčné boje s angličany. Dokonce se mu
narodila dcerka, kterou pojmenovali Lunet, protože skutečně byla jako
svatý obrázek. Dvě jeho sestry se už stihly přivdat do okolních
šlechtických rodin.
Krátce na to, co oslavil své čtyřiadvacáté
narozeniny, se strhla dosud největší bitva o jejich území, které se kdy
účastnil. Byl to překvapivý útok a nikdo jej tenkrát nečekal. Spousta
vojáků v té oblasti byla pozabíjena nebo zmrzačena. Sám byl nepěkně
zraněný, ale nemohl dopustit, aby někdo ublížil jeho rodině. Byl blízko
domu a bitva byla stejně ztracena. Uháněl na svém koni tak rychle, jak
jen to šlo. U vchodu z něj seskočil a vběhl do jejich sídla. Myslel si,
že dorazil první, ale šeredně se pletl. Slyšel křik. Na chodbě viděl
pobité služebnictvo a ve vedlejší místnosti našel v kaluži krve svou
matku a také otce. Nikde zatím neviděl svou nejmladší sestru, která s
nimi stále ještě bydlela. Podařilo se mu pobít dva vojáky, kteří se na
něj odkudsi vrhli, ale způsobili mu další šrám. Na ně teď ale neměl čas.
Zoufalství, vztek a strach v něm sváděly boje, když se belhal po
schodech do patra, kde byla ložnice jeho manželky a také pokoj jeho
pětileté dcerky. Jakmile slyšel dětský pláč a ženský křik, krev mu
ztuhla v žilách. V ruce, kterou měl pokrytou krví, svíral meč a vrhl se
kupředu. Byl po dlouhém boji na pokraji svých sil, ale nehodlal se
vzdát. Nehodlal utéct jako zbabělec a pošpinit tak svou rytířskou čest.
Vtrhl do pokoje a hodlal své blízké zachránit. Nikdo už jim neublíží,
když je tady on. Opravdu tomu věřil. Opak byl ale pravdou. Sice upoutal
jejich pozornost, ale byl vyčerpaný a jich bylo více. Srazili ho k zemi a
jeden angličan ho držel za vlasy tak, aby stále viděl na to, co se
dělo. Jeho dcera naříkala, manželka plakala a volala jeho jméno, když si
ji tam násilnicky dva z nich vzali tak, jak bylo povoleno pouze jemu
jakožto jejímu manželovi. Bránil se. Pokoušel se vzpouzet, ale síla ho
opouštěla stále dál. Před jeho očima podřízli hrdlo jeho malé dcerce a
jeho manželku ubodali. Místností zněl jejich smích, když Timothyho
pustili. Očividně pochybovali, že se ještě zvedne. Pokoušel se o to, ale
nedokázal to. Čekal, že ho zabijí tak, jako to udělali s jeho rodinou.
Raději by si přál smrt, než aby žil takhle. Měl zavřené oči a smířlivě
čekal na svůj konec. Smích angličanů ale ustal a on zaslechl ještě
opětovné tasení jejich zbraní. Cosi ho donutilo otevřít oči a jakmile to
udělal, zíral přímo do zlatavých vlčích očí. V další chvíli cítil
bolest ve své ruce, kam ho vlk pokousal. Poslední, co vnímal předtím,
než ho cosi ještě silně praštilo do hlavy, jsou bolestné výkřiky jeho
protivníků, rozzuřené vlčí vrčení a úplněk, který své světlo vrhal skrze
okno a ozařoval celou scénu svým světlem. Vlčice Timothymu zachránila
život, ošetřila jeho rány a rovnou ho vzala s sebou lodí do Irska, kam z
Walesu prchala. Tam ho opět z nějakého důvodu opustila, i když nebyl
stále při vědomí. Nebyl ani tolik raněný jako spíše k smrti vyčerpaný,
tudíž se už nemusela bát o jeho život.
Zcela nabyl vědomí až
po několika dnech od toho krvavého incidentu. Ležel na rozkvetlé louce
kdesi v neznámém prostředí. Na sobě měl prostou košili a kalhoty. Na
nohou neměl ani žádné boty. Nepamatoval si, jak se sem dostal... V
podstatě si nepamatoval ani vlastní jméno. Kolem krku měl přivázaný
kožený řemínek se zlatým přívěskem, přičemž znak na něm mu vůbec nic
neříkal. Posadil se a sáhl si do kapsy. V ní měl měšec s nějakými penězi
a hedvábný kapesník, na kterém měl zdobně vyšité jméno. Timothy Owen
Dewr. Předpokládal tedy, že je toto jeho jméno a vydal se stále trochu
domlácený do nejbližší vesnice. Dokonce si myslel i to, že Irsko je jeho
domovinou, protože bez problémů rozuměl a dokázal i mluvit, protože se
jazykům učil již od dětství. Živil se tak, že pomáhal na statcích nebo
posluhoval. Měšec s penězi držel v tajnosti a chtěl si ho nechat na
horší časy. Jeho první úplněk byl ale naprostá katastrofa. Nevěděl, že
je vlkodlak a nikdo mu to ani neměl jak říct. Při svém vlčím běsnění
všechny na odlehlejší farmě, na které chvíli pomáhal, zabil. Opravdu to
vypadalo jako po útoku běsnícího zvířete. Jediným štěstím bylo to, že ho
nikdo zatím nevěděl, že k nim nastoupil do služby. Nepochybně by na
jeho hlavu byla vypsaná odměna. Naštěstí si i při bolestivé proměně
zvládl sundat přívěsek, který nosil schovaný a alespoň kalhoty. Košile
bohužel skončila roztrhaná. Probudil se vedle té spouště, kterou sám
napáchal... a pomalu si to ani nepamatoval. Zdálo se mu, že se probouzí z
noční můry, ale zjistil, že to bylo skutečné. Rychle si oblékl kalhoty a
nasadil si přívěsek. Doběhl si ještě do své komůrky pro schovaný měšec a
hedvábný kapesník. Ukradl ze stáje jejich koně, se kterým orali půdu, a
co nejrychleji uháněl pryč. Od té doby si dával pozor na každý úplněk a
pokoušel se uklidit co nejdál od měst nebo vesnic, či se zamknout ve
sklepě.
Protloukal se, jak jen to šlo. Jednou měl potyčku s
jedním bohatým klukem, který si na něm chtěl vyzkoušet své šermířské
umění. Hodil Timothymu do ruky meč a samozřejmě čekal svou výhru. Tim
nevěděl, kde se to v něm vzalo, ale šlo mu to samo. Naprosto věděl, jaké
pohyby má dělat a jak přesně odrážet protivníkovy útoky. Souboj vyhrál.
Tehdy se rozhodl, že už nebude peníze střádat a koupil si za ně zbraň,
lepší oblečení a lehkou zbroj. Nechával se najímat jako osobní strážce a
dál se protloukal životem.
Byl v Irsku necelých čtrnáct let,
když i sem vtrhli angličané. Pociťoval k nim neskutečně silnou
nenávist, ale přičítal ji pouze tomu, že se mu nelíbí obsazení Irska,
které stále považoval za svou rodnou zemi. Přemístil se do královského
města, kde se od nějakého muže nechal najmout jako strážce jisté mladé
slečny. Rovnou se přidal i k tamnímu odboji.
. 8. Schopnosti
Kromě schopností, které jsou pro jeho rasu charakteristické, se kolem sebe umí výborně ohánět zbraněmi na blízko. Preferuje jeden a půl ruční meč jako svou primární zbraň, ale byl vyučen například i k boji s jednoručním mečem a štítem, obouručním nebo dýkami. Není mu cizí ani luk a je schopný jej používat i z koňského hřbetu, ale rozhodně by se o jeho umění boje na dálku nedalo tvrdit, že je bezchybné nebo je na něj nějak nadaný. Ne vždy se mu povede zasáhnout cíl přesně (pokud vůbec), takže raději volí boj na blízko. Není to prostě a jednoduše řečeno jeho parketa. Pěstním soubojům se pokud možno vyhýbá, pokud není zbytí. Obecně vsází na svou mrštnost a rychlost, než na sílu, což mu je velkou výhodou při boji se silnějšími protivníky než je on sám. Vyniká v jízdě na koni a celkově si s těmito majestátními zvířaty poměrně rozumí, takže je dokáže relativně snadno uklidnit.
Jeho
proměny mimo úplněk nejsou ničím výjimečné, ale problém nastává při
úplňku, který poodhaluje oponu u zapovězené části jeho vzpomínek. Kvůli
traumatickým událostem, které těsně předcházely jeho proměně, vždycky
ztratí sám sebe a není schopný se vůbec kontrolovat nebo myslet s čistou
hlavou. Promění se tak v krvelačnou bestii toužící po pomstě na všem
živém. Druhý den ráno si téměř nic nepamatuje, všechno má v mlze a
přijde mu to spíše jako noční můra než skutečnost.
9. Ostatní
Faceclaim: Julian Morissklisna Půlnoc
vlčí podoba
10. E-mail: Moon1998@email.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat