Ingwirth Hold: Timothy Owen Dewr

Nick: Timmy

1. Jméno a příjmení

Timothy Owen Dewr

2. Rasa

Vlkodlak

3. Věk

39 let (vypadá na 24 let)

4. Pohlaví

muž

5. Kasta a povolání

měšťan - Osobní stráž Maríi Florencie Lorcáin

6. Povaha, vzhled a záliby

V první chvíli na jeho tváři najdete většinou neutrální výraz. To ale neznamená, že je mu úsměv cizí. Usmívá se poměrně často, ale pouze na ty, kteří si to zaslouží. Snaží se ke všem chovat zdvořile a přátelsky, i když to je spíše výsada něžného pohlaví. U mužů si většinou dává pozor, protože jsou podle něj mnohem nevypočitatelnější než ženy, tudíž si drží o něco větší odstup, ale dává si záležet na tom, aby to nebylo poznat na jeho napjatém postoji. Ani on nemá nekonečnou trpělivost, tudíž pokud ho naštvete, na jeho obličeji budete moci zahlédnout ne příliš příjemný pohled a tvrdý výraz.

Má tendence rozdávat, když má co dát, takže se může klidně stát, že ho uvidíte rozdávat kus svého chleba chudině, přičemž on sám si nechá jen malou část nebo žádnou. Přeci jen si může další koupit. I když se chová relativně mile a přátelsky, neznamená to, že vás automaticky bude považovat za nejlepší přátele a sdělí vám všechna svá tajemství. Sám neví proč, ale pokouší se držet si relativní odstup, aby si k sobě nepustil nikoho až příliš blízko, aby ho tolik nezasáhl nepříznivý osud, který by vás mohl postihnout. I tak vás ale kdykoliv vyslechne, když budete potřebovat a případně pomůže, pokud to nebude v rozporu se zákony nebo jeho morálními hranicemi. Také by Vám nepomohl s něčím, kdy by mohlo být ohroženo jeho vlastní zdraví a on v tom neviděl přílišný smysl. Pokud by ale byl přesvědčený, že je to opravdu důležité, šel by do toho. Pokud se s někým spřátelí, pookřeje a už se nebude s informacemi ohledně sebe tolik distancovat a může se stát, že když se bude s přáteli nebo s někým blízkým dobře bavit, že se bude chovat trochu klukovsky. Hlavně bude uvolněný a víc veselý.

Porušení slibu je pro něj velkou zradou a ty své se snaží dodržet za každou cenu. Dává si proto i pozor, aby nedával sliby, o kterých ví, že je nemůže splnit. Svým pánům nebo přátelům je vždy věrný a vždy chce splnit od pánů všechny rozkazy, které dostane. Pokud je to však v rozporu s jeho hodnotami, neuposlechl by. Spíše se ale jedná o případy, pokud by po něm někdo chtěl, aby tyranizoval nevinné a bezbranné. Oponoval by, že to nepatří do jeho povinností. Doby, kdy dodržoval všechny rytířské ctnosti, se v něm nezapřou. Od momentu, kdy ztratil paměť, ještě nebyl nucen nikoho vědomě zabít. Vždy se snaží působit sebejistě a nebojácně, i když o sobě mnohdy mívá pochybnosti.

V obtížných situacích se vždy pokouší zachovat chladnou hlavu a nepouštět se do zbytečných bojů nebo šarvátek, pokud to vyloženě není potřeba. Chce to vyřešit racionálně. Nejprve se snaží porozumět situaci, aby se v něčem neunáhlil nebo mohl případně přijít na plán B. Ne, že by se mu to vždy dařilo, ale alespoň si může zmapovat možnosti a improvizovat. Celkově je většinou klidný a vyrovnaný, nebo se tak i rozhozený snaží alespoň působit a přetvařuje se, když už nic jiného. Ne vždy se mu to ale daří a pochyby nad něčím nebo i nad sebou samotným tak proniknou do jeho tváře. Klid se mu bohužel nedaří zachovat ve chvíle, kdy stojí tváří v tvář angličanovi. Začne se v něm vařit krev a musí se opravdu zuby nehty držet, aby nevylétl z kůže. Na jindy milém a přátelském obličeji se objeví zaťaté čelisti a nenávist mu z očí přímo čiší. Nepamatuje si, proč tomu tak je, ale kdykoliv zaslechne angličtinu, rozhodí ho to a naštve. Mnohdy k jeho rozladění stačí jen to, že někdo mluví s jejich přízvukem. Dokáže ho rozčílit i to, když se někdo naváží do jeho blízkých.

Krom tendencí chránit slabší má ještě nutkání ochraňovat něžné pohlaví. Chová se k ženám velmi zdvořile a jako gentleman. Pokud by měl zkřivit nějaké ženě byť jen vlásek, odmítl by. Otázkou ale zůstává, jak by se zachoval, pokud by ta žena byla příslušnicí národa, který z hloubi duše nenávidí. Má duši romantického hrdiny a ctnostného rytíře, který by byl i schopný psát své slečně milostné dopisy nebo ji zasypávat komplimenty. Za krásnou ženou se jako každý chlap velmi rád otočí, ale u toho to většinou končí. Nevyhledává jednorázová dobrodružství, ale kdyby se mu taková možnost naskytla, ujít by si ji nejspíše nenechal.

Zbožňuje projížďky na koních přírodou, proto není výjimkou, že v jeho volnu ho zahlédnete na jeho klisně projíždět kolem. Rád se prochází setmělým městem nebo v hospodách poslouchá příběhy ostatní bez toho, aby se musel angažovat. Přeci jen on sám nemá příběhy, které by mohl vyprávět, když sám neví, kdo vlastně je. Většinou na to nemyslí, ale připomenou mu to chvíle, kdy poslouchá jiné lidi. Samozřejmě ho to zamrzí a cítí se ztraceně... prázdně... ale nechce se tím nechat srazit na kolena. Chvílemi doufá, že se někdy dozví svůj původ a vzpomene si, ale pomalu se začíná smiřovat s tím, že mu to není přáno.

Když se dostane do situace, která je mu nějakým způsobem povědomá, může se mu vybavit i nějaké vzpomínka, ale není to pravidlem. Občas mívá noční můry, které mu připadají až příliš živé. Bývá zvykem, že se z nich probere s křikem, celý zpocený a roztřesený. To se mu většinou vybaví část jeho vzpomínek na ten osudný večer a případné zážitky z jeho úplňkového běsnění. To, co se mu zdálo, hned po probuzení zapomene, ale pocit přetrvává. V tyhle chvíle má tendence se složit jako domeček z karet. Ten den by chodil jako tělo bez duše a byl by zamlklejší než obvykle. Někdy bývá náměsíčný. Má hrůzu z hadů. Z jemu neznámého důvodu jsou mu trochu nepříjemní čarodějové a čarodějky, příliš jim nevěří a je v jejich přítomnosti trochu nervózní. On si to nepamatuje, ale o jednom úplňku mu jeden čaroděj v sebeobraně ošklivě ublížil a od té doby se toho pocitu nemůže zbavit ani v lidské podobě. Je proti nim podezíravější, ale pokud se k němu nebudou chovat nijak nepřátelsky, bude se i on držet na uzdě.

Timothy není nějaký extra čahoun, ale se svou výškou se v davu rozhodně neztratí. Celkově jeho postava není příliš mohutná. Na těle má vyrýsované svaly od pravidelného cvičení a nemála bojů. Na svém těle si dává záležet, protože nechce riskovat, že by jednou začal být kvůli několika kilům navíc příliš pomalý a mohlo se mu to stát osudným. V jídle se ale neomezuje a jí prostě to, na co má chuť. Jestli ho zahlédnete bez vrchní části oděvu, budete si moci všimnout množství jizev, které utržil z bojů ještě když byl člověkem. Sám si nepamatuje, odkud je má, ale to mu nevadí. Za své jizvy se nestydí.

Pokud se přesunete k jeho očím, zaujmou vás zvláštní směsicí zelenohnědé barvy. Díky tomu se Vám jistě vryjí do paměti. Nebojí se navazovat oční kontakt, takže nepřímo využívá jejich síly upoutat. Kolem nich si můžete všimnout jemnějších vrásek, které se zvýrazní kdykoliv se usměje. Jeho nos je trochu větší, ale to mu nikdy nevadilo. Takovéhle věci ho ani tolik nezajímají. Jeho rty nejsou příliš plné a horní ret je trochu užší. Na jeho tváři se většinu času objevuje strniště, které si ale nenechává příliš přerůstat. Jakmile to dospěje do pomyslného bodu zlomu, kdy mu začne délka jeho vousů vadit, břitvou se oholí do hladka. Kdykoliv to udělá, jeho tvář vypadá najednou mnohem mladší a klukovsky. Své hnědé vlasy nosí střižené krátce, ale ani tak jim nedokáže zabránit, aby se mu vlnily.

Pokud zrovna není ve službě, uvidíte ho v jednoduché košili nebo tunice, která je doplněná obyčejnými kalhotami, ke kterým si občas navléká i bruchy. Pokud chce více splynout s davem, vezme si na sebe i plášť. Kolem pasu má zapnutý kožený pásek s tašvicí a mečem nebo dýkou, kterou nikdy nevytahuje, pokud to není nezbytně nutné. Jakmile musí plnit své povinnosti, úbor a případnou zbroj volí podle situace. Vždy má u sebe dýku i svůj jedenapůlruční meč.

Pod oblečením nosí na koženém řemínku zlatý přívěsek s erbem jeho rodiny. Vůbec neví, co znamená, ale cítí, že je pro něj důležitý a byla to jedna z mála věcí, které u sebe měl, když se probudil bez svých vzpomínek.

Ve své vlčí podobě je pouze o něco větší než obyčejný vlk, tudíž byste si ho v divočině bez problémů mohli splést s pouhým zvířetem. Celé jeho tělo je pokryto srstí uhlově černé barvy. Na části spodní čelisti má ale srst bílou, stejně jako na malé části jeho zadních nohou. Jeho žlutohnědé oči v kontrastu se srstí vynikají a rozhodně je nepřehlédnete.

7. Životopis

Timothy měl oproti běžným lidem to štěstí, že se narodil do jedné ze šlechtických rodin, která spravovala pozemky na hranicích s Anglií. Byl nejstarší dítě a po něm se matce narodila ještě tři děvčata. I když byl v rodině jediný syn, jeho otec mu příliš pozornosti nevěnoval. Tim si občas připadal jako vzduch, protože se všechno točilo pouze okolo jeho sester. Zvykl si na to, ale doufal, že si jednou získá uznání svého otce. Že ho přestane přehlížet. Tim k němu vzhlížel a toužil jít v jeho stopách. Chtěl se stát rytířem stejně jako on. Chtěl bránit svou vlast. Dostalo se mu širokého vzdělání, kdy se z jazyků kromě velštiny učil i irštinu, skotštinu a angličtinu. Uměl tedy číst a psát a byl znalý i v jiných oblastech. Jeho matka zastávala názor, že jazyky se mu v téhle době rozhodně neztratí a jejich znalost mu jistě přijde vhod. Své první bitvy se účastnil již ve svých patnácti letech a rozhodně to nebyla jeho poslední. Za zásluhy mu později byl udělen i jeho vysněný rytířský titul. Konečně tak získal i pozornost svého otce a náležité uznání. Zanedlouho mu rodiče vybrali nevěstu ze sousedního šlechtického rodu, se kterým se chtěli propojit. Timothy samozřejmě neodporoval a byl rád, že bude nějak užitečný. Moc dobře věděl, že láska nehrála ve vztahu jeho rodičů žádnou roli, tak proč by se jeho život od toho jejich měl nějak výhradně lišit, že. Dívka, Tanwen, se kterou ho oženili, byla nepochybně půvabná a jeho učarovala už na první pohled. Jeho život probíhal bez větších dramat, když pomineme věčné boje s angličany. Dokonce se mu narodila dcerka, kterou pojmenovali Lunet, protože skutečně byla jako svatý obrázek. Dvě jeho sestry se už stihly přivdat do okolních šlechtických rodin.

Krátce na to, co oslavil své čtyřiadvacáté narozeniny, se strhla dosud největší bitva o jejich území, které se kdy účastnil. Byl to překvapivý útok a nikdo jej tenkrát nečekal. Spousta vojáků v té oblasti byla pozabíjena nebo zmrzačena. Sám byl nepěkně zraněný, ale nemohl dopustit, aby někdo ublížil jeho rodině. Byl blízko domu a bitva byla stejně ztracena. Uháněl na svém koni tak rychle, jak jen to šlo. U vchodu z něj seskočil a vběhl do jejich sídla. Myslel si, že dorazil první, ale šeredně se pletl. Slyšel křik. Na chodbě viděl pobité služebnictvo a ve vedlejší místnosti našel v kaluži krve svou matku a také otce. Nikde zatím neviděl svou nejmladší sestru, která s nimi stále ještě bydlela. Podařilo se mu pobít dva vojáky, kteří se na něj odkudsi vrhli, ale způsobili mu další šrám. Na ně teď ale neměl čas. Zoufalství, vztek a strach v něm sváděly boje, když se belhal po schodech do patra, kde byla ložnice jeho manželky a také pokoj jeho pětileté dcerky. Jakmile slyšel dětský pláč a ženský křik, krev mu ztuhla v žilách. V ruce, kterou měl pokrytou krví, svíral meč a vrhl se kupředu. Byl po dlouhém boji na pokraji svých sil, ale nehodlal se vzdát. Nehodlal utéct jako zbabělec a pošpinit tak svou rytířskou čest. Vtrhl do pokoje a hodlal své blízké zachránit. Nikdo už jim neublíží, když je tady on. Opravdu tomu věřil. Opak byl ale pravdou. Sice upoutal jejich pozornost, ale byl vyčerpaný a jich bylo více. Srazili ho k zemi a jeden angličan ho držel za vlasy tak, aby stále viděl na to, co se dělo. Jeho dcera naříkala, manželka plakala a volala jeho jméno, když si ji tam násilnicky dva z nich vzali tak, jak bylo povoleno pouze jemu jakožto jejímu manželovi. Bránil se. Pokoušel se vzpouzet, ale síla ho opouštěla stále dál. Před jeho očima podřízli hrdlo jeho malé dcerce a jeho manželku ubodali. Místností zněl jejich smích, když Timothyho pustili. Očividně pochybovali, že se ještě zvedne. Pokoušel se o to, ale nedokázal to. Čekal, že ho zabijí tak, jako to udělali s jeho rodinou. Raději by si přál smrt, než aby žil takhle. Měl zavřené oči a smířlivě čekal na svůj konec. Smích angličanů ale ustal a on zaslechl ještě opětovné tasení jejich zbraní. Cosi ho donutilo otevřít oči a jakmile to udělal, zíral přímo do zlatavých vlčích očí. V další chvíli cítil bolest ve své ruce, kam ho vlk pokousal. Poslední, co vnímal předtím, než ho cosi ještě silně praštilo do hlavy, jsou bolestné výkřiky jeho protivníků, rozzuřené vlčí vrčení a úplněk, který své světlo vrhal skrze okno a ozařoval celou scénu svým světlem. Vlčice Timothymu zachránila život, ošetřila jeho rány a rovnou ho vzala s sebou lodí do Irska, kam z Walesu prchala. Tam ho opět z nějakého důvodu opustila, i když nebyl stále při vědomí. Nebyl ani tolik raněný jako spíše k smrti vyčerpaný, tudíž se už nemusela bát o jeho život.

Zcela nabyl vědomí až po několika dnech od toho krvavého incidentu. Ležel na rozkvetlé louce kdesi v neznámém prostředí. Na sobě měl prostou košili a kalhoty. Na nohou neměl ani žádné boty. Nepamatoval si, jak se sem dostal... V podstatě si nepamatoval ani vlastní jméno. Kolem krku měl přivázaný kožený řemínek se zlatým přívěskem, přičemž znak na něm mu vůbec nic neříkal. Posadil se a sáhl si do kapsy. V ní měl měšec s nějakými penězi a hedvábný kapesník, na kterém měl zdobně vyšité jméno. Timothy Owen Dewr. Předpokládal tedy, že je toto jeho jméno a vydal se stále trochu domlácený do nejbližší vesnice. Dokonce si myslel i to, že Irsko je jeho domovinou, protože bez problémů rozuměl a dokázal i mluvit, protože se jazykům učil již od dětství. Živil se tak, že pomáhal na statcích nebo posluhoval. Měšec s penězi držel v tajnosti a chtěl si ho nechat na horší časy. Jeho první úplněk byl ale naprostá katastrofa. Nevěděl, že je vlkodlak a nikdo mu to ani neměl jak říct. Při svém vlčím běsnění všechny na odlehlejší farmě, na které chvíli pomáhal, zabil. Opravdu to vypadalo jako po útoku běsnícího zvířete. Jediným štěstím bylo to, že ho nikdo zatím nevěděl, že k nim nastoupil do služby. Nepochybně by na jeho hlavu byla vypsaná odměna. Naštěstí si i při bolestivé proměně zvládl sundat přívěsek, který nosil schovaný a alespoň kalhoty. Košile bohužel skončila roztrhaná. Probudil se vedle té spouště, kterou sám napáchal... a pomalu si to ani nepamatoval. Zdálo se mu, že se probouzí z noční můry, ale zjistil, že to bylo skutečné. Rychle si oblékl kalhoty a nasadil si přívěsek. Doběhl si ještě do své komůrky pro schovaný měšec a hedvábný kapesník. Ukradl ze stáje jejich koně, se kterým orali půdu, a co nejrychleji uháněl pryč. Od té doby si dával pozor na každý úplněk a pokoušel se uklidit co nejdál od měst nebo vesnic, či se zamknout ve sklepě.

Protloukal se, jak jen to šlo. Jednou měl potyčku s jedním bohatým klukem, který si na něm chtěl vyzkoušet své šermířské umění. Hodil Timothymu do ruky meč a samozřejmě čekal svou výhru. Tim nevěděl, kde se to v něm vzalo, ale šlo mu to samo. Naprosto věděl, jaké pohyby má dělat a jak přesně odrážet protivníkovy útoky. Souboj vyhrál. Tehdy se rozhodl, že už nebude peníze střádat a koupil si za ně zbraň, lepší oblečení a lehkou zbroj. Nechával se najímat jako osobní strážce a dál se protloukal životem.

Byl v Irsku necelých čtrnáct let, když i sem vtrhli angličané. Pociťoval k nim neskutečně silnou nenávist, ale přičítal ji pouze tomu, že se mu nelíbí obsazení Irska, které stále považoval za svou rodnou zemi. Přemístil se do královského města, kde se od nějakého muže nechal najmout jako strážce jisté mladé slečny. Rovnou se přidal i k tamnímu odboji.

8. Schopnosti

Kromě schopností, které jsou pro jeho rasu charakteristické, se kolem sebe umí výborně ohánět zbraněmi na blízko. Preferuje jeden a půl ruční meč jako svou primární zbraň, ale byl vyučen například i k boji s jednoručním mečem a štítem, obouručním nebo dýkami. Není mu cizí ani luk a je schopný jej používat i z koňského hřbetu, ale rozhodně by se o jeho umění boje na dálku nedalo tvrdit, že je bezchybné nebo je na něj nějak nadaný. Ne vždy se mu povede zasáhnout cíl přesně (pokud vůbec), takže raději volí boj na blízko. Není to prostě a jednoduše řečeno jeho parketa. Pěstním soubojům se pokud možno vyhýbá, pokud není zbytí. Obecně vsází na svou mrštnost a rychlost, než na sílu, což mu je velkou výhodou při boji se silnějšími protivníky než je on sám.

Vyniká v jízdě na koni a celkově si s těmito majestátními zvířaty poměrně rozumí, takže je dokáže relativně snadno uklidnit.

Jeho proměny mimo úplněk nejsou ničím výjimečné, ale problém nastává při úplňku, který poodhaluje oponu u zapovězené části jeho vzpomínek. Kvůli traumatickým událostem, které těsně předcházely jeho proměně, vždycky ztratí sám sebe a není schopný se vůbec kontrolovat nebo myslet s čistou hlavou. Promění se tak v krvelačnou bestii toužící po pomstě na všem živém. Druhý den ráno si téměř nic nepamatuje, všechno má v mlze a přijde mu to spíše jako noční můra než skutečnost.