Ingwirth Hold: Uma

Nick: Coffee

1. Jméno a příjmení

Uma

2. Rasa

upír

3. Věk

90let (vypadá na 22let)

4. Pohlaví

žena

5. Kasta a povolání

Alchymistka

6. Povaha, vzhled a záliby

UMA je upírkou, kterou nikdy být nechtěla a dost se to projevuje na jejím postoji. Vždy se snaží dosáhnout svého cíle a za každých okolností chce splnit očekávání, které u ní ostatní mají – i když je velice často a ráda převyšuje. Kdysi byla velice důvěřivou a naivní dívkou, která snadno uvěřila lžím a intrikám, ovšem po její přeměně a své první vraždě nabyla zcela jiného dojmu. Díky zradě, kterou na ni zosnovala její nevlastní matka, si dává si pozor na to, kdo je v její blízkosti a jaké má podle ní myšlenky nebo chování, naučila se lidi kolem sebe hodně dobře pozorovat a ujasnit si už od pouhého pohledu, kdo si její pozornost skutečně zaslouží a kdo naopak ne – je velmi všímavá a stačí nepatrný špatný pohyb a skončila s vámi nadobro. Velmi snadno ji od sebe odpudíte a mnohem složitěji ji k sobě přitáhnete blíže. Spíše, než přátelství uzavírá jakási křehká příměří a pokud nemá na společnost náladu vyhýbá se lidem jako posvěcenému kříži. Není ani příliš samotářská, ale nevyhledává vždy velkou společnost. Někdy má prostě náladu být sama se sebou a nechce se s vámi bavit, odpovídá tiše a plaše, nepokládá otázky. A z toho má den, kdy si chce povídat a chce se bavit a vyráží mezi lidi, vyptává se a konverzuje – ovšem nikdy nezachází do osobních informací. Ptát se na její upřímný názor je mnohdy sebevražda – pokud špatně snášíte kritiku, bez obalu vám totiž řekne, co si o vás nebo vaší práci myslí. Také má poněkud neobvyklé názory, které ji mohou velice snadno dostat do problémů. První dojem je pro ni vždy důležitý, pokud se jí znelíbíte hned od pohledu je mnohem těžší s ní vůbec navázat plynulou řeč. Naopak pokud ji na první pohled zaujmete, cesta k ní je velice snadná.

Ráda se pouští do věcí, o kterých ví málo a může v nich objevovat a učit se. Nemá zrovna strach nakopat někomu zadek, pokud ji naštve, nebo se jednoduše vetřít k někomu do učení. Je vytrvalá a ačkoli po většinu času oplývá trpělivostí, klidem a nezájmem o věc, dokáže poměrně rychle o klid i trpělivost přijít. UMA je vášnivou milovnicí šedé a bílé barvy, zbožňuje své vlasy a je velice zabraná do své práce a do všech jejích tajů. Mnohem lépe snášívlkodlaky a lidi než upíry, ačkoli je sama upírkou. Nedokáže jim ani sobě odpustit zabíjení, touhu a potřebu krve. Co se čarodějek týče, nikdy si k nim nevybudovala žádný specifický vztah. Miluje mátový čas a vůni sušených bylin. Také zbožňuje lilie a lekníny.

7. Životopis

Všechno to začalo jako nevinný románek mezi bohatou dcerkou tatíka a komorníkem. Mělo to být tajemství a Anna nikdy neměla otěhotnět. Jenže stalo se. Když na to Anna přišla, na potrat již bylo příliš pozdě. Ovšem jejímu otci se to říct neodhodlala. Jediný, kdo to věděl byla její matka, která dceru skryla na panství své sestry. Anna dítě odnosila a po porodu jej začali přezdívat TO. Malá nechápající dívenka s krásnými černými vlasy a čokoládovou pletí všechny vyděsila. Nemohli ji ani vydávat za dítě někoho jiného z rodiny, nebo panství, pro ně to byla jen černoška, kterou nikdo nechtěl. Aby k ní nikdo nepřilnul a neměla možnost si je podmanit, byla nazývána jako nějaký vetřelec. Něco, co se nikdy nemělo narodit ani existovat. Po pouhých třech dnech po porodu byla malá dívenka odnesená služebnou do klášterního sirotčince, kde se o ni měli postarat. Malá bezejmenná dívka, měla ale mnohem větší štěstí – místo kláštera s přísnou sestrou, která měla na černé děti velmi jasný názor, ji před klášterem našla Rawen Andersonová. Upírka, která velmi ráda rozšiřovala svou rodinu. Proměnila v upíra svého manžela, svého syna a nyní se jí před nedávnem ‚narodila‘ dvojčata, bohužel jedno z nich zahynulo krátce po přeměně a Rawen to nesla velice těžce, přisvojila si tedy tohle ztracené dítko. Když ji tehdy donesla domů, malá dívenka poprvé měla skutečné jméno – Ulricia Madeline Andersen. I když byla člověk, upíří rodina se k ní chovala jako k sobě rovné. Stejně jako její nevlastní sestra Anastazia, byla Ulricia živená krví – tedy si to myslela, Rawen ji připravovala drcenou stravu, obvykle rozdrtila její porci lidského jídla a přidala do ní jahody nebo maliny, aby ji obarvila na rudo, což mělo připomínat právě krev. Jelikož Ulricia nebyla na nic jiného zvyklá, ani nepřicházela tolik do styku s lidmi, když jí bylo osm považovala se za plnohodnotného upíra. Rawen ji dokonale obelstila a mladá divenka skutečně věřila tomu, že je jen oproti sourozencům opožděná ve vývoji. To, že rostla pomaleji než její sestra Anastazia, ji tak nikdy nepřišlo divné, Rawen ji tehdy řekla, že je to u některých upírů normální, že to tak má být. I tak Ulricia v sobě cítila, že jí něco chybí, špičáky – a to si je musela brousit do špičky – neuměla používat jako ostatní, ‚krve‘ musela vypít mnohem více než ostatní, aby neměla hlad a co víc – nikdy neměla chuť vysát krev nějakému člověku, jako to dělali její rodiče a sourozenci. Hnusilo se jí to, ale byla rozhodnutá žít, když už se upírem narodila, byl to osud.

Když bylo Ulricii patnáct, konečně dosáhla věku, na který Rawen a její manžel Marco čekali – jenže vše se zkomplikovalo. Bylo to pozdě večer a Ulricia se vracela z krátkého výletu se svou lidskou kamarádkou Karen. Kočár řídil její otec a ony dvě seděly uvnitř, byly zabrané do rozhovoru o Paolovi, Ulriciiném bratru, který se Karen moc líbil. Nejdříve měla strach, že by Paolo mohl Karen ublížit a spíše než její city opětovat ji zabít, ale potom se rozhodla, že pokud o to bude její přítelkyně stát promění ji v upírku. I když ji o sobě bude muset říct. Tehdy před kočár vběhla myš a koně se splašily a Karenin otec je nedokázal ukočírovat. Rozběhli se dopředu a poté, co najelo kolo na kámen, kočár se převrátil a několikrát se otočil, než přistál na boku. Karenin otec tehdy na místě zemřel a Ulricia si ošklivě zlomila ruku. Karen se naštěstí, až na pár odřenin, nic vážného nestalo. Ovšem byl to den, kdy Ulricia pocítila svou smrtelnost – smrtelnost a zranitelnost, kterou upíři neznají. Karen odběhla k ní domů pro její rodiče, aby jim pomohli, jelikož to k nim nebylo daleko. Když pak Ulricii našli na zakrvaveném sedadle Marco odvedl Karen stranou, aby nic neslyšela a zároveň ji mohli později využít jako dárek pro hladovou dceru. To, co pak Rawen řekla své nevlastní dceři se jí vrylo hluboko do paměti.

“Teď tě proměním, nesmíš mi odejít – jednou jsem tě našla a navždy budeš má dcera!” po těchto slovech se Ulricia začala kousnutí bránit. Bolest, kterou jí způsobovala zlomená ruka a trčící kost, byla vedlejší. Brečela a křičela. Křičela, jak jí mohla Rawen tak lhát, jak jí mohla tohle udělat a pak pronesla slova, která by patnáctileté dítě nemělo říkat. Ne dítě, které vychovala Rawen: “Chci zemřít, jako člověk!” po těchto slovech, nejen že dostala od své nevlastní matky facku, jakou ještě nikdy předtím, jakmile ji proměnila čekal ji mnohem krutější trest. Probrala se zcela vyhladovělá, zavřená uvnitř pokoje s jednou jedinou osobou krčící se v rohu. S Karen. Několik hodin se udržela, ale nakonec ji přemohl hlad...

Byla donucena v tom domě zůstat žít až do svých dvaceti let. A její rodiče, jakožto velice dobře postavení ve městě ji zajistili zbytek patřičného vzdělání a Rawen nakonec podlehla tíze jisté viny a dceři dovolila rozmar v podobě učení se Alchymii. Ulricia si v tom našla jakousi zálibu až snad posedlost, usmyslela si, že najde způsob, jak se proměnit zpět v člověka. Začala své upírské já potlačovat co mohla. Nejprve zkusila sama sebe vyhladovět, to ovšem mělo katastrofální účinky (tedy pro její okolí) a ona upírskou rasu nenáviděla čím dál tím víc. Před matkou si však nedovolí své snažení prozradit, jelikož si přeje, aby její dcera byla dokonalou upírkou a ve správnou chvíli je rozhodnuta ji najít manžela a provdat ji. Nyní však podle Rawen, má ještě spoustu času, aby zcela dospěla.

8. Schopnosti

Mezi hlavní schopnosti, kterým se věnuje již poměrně dlouhou dobu je převážně etiketa, kterou ji do hlavy vtlouká její matka, ovládání své vlastní žízně a pak jistá upírská noblesa – tedy hrdost, kterou se ji stejně jako znalost jakési etikety snaží do hlavy vtlouct její matka. Již více než osmdesát let se věnuje alchymii, nejprve jen jako koníček a nyní jako její hlavní práce. Je schopná namíchat, kde co, a už jen málokdy se stane, že by ji některá z kádinek bouchla v ruce. Ačkoli se díky jejím neustálým pokusům občas z jejího pokoje v podkrový line tmavý kouř. Umí jezdit na koni, ale za zkušenou jezdkyni by se jen těžko dala považovat. Umí tančit a poměrně slušně zpívá, ovšem převážně pouze v soukromí. Její upíří schopnosti jsou poměrně rozvinuté, ale nerada je využívá a spíše je potlačuje – hlavně tedy ovládání mysli/manipulace je tedy více než nepoužívaná. Pouze pokud je donucena se napít a je už opravdu hladová – Převážně ale chodí lovit do lesa a vybírá si zvěř. Její regenerace je asi nejpoužívanější schopností, jelikož je schopná pořezat se i o kus papíru v knize. Je silná, ovšem s vyspělejšími upíry se rovnat nemůže, stejně tak je to i s její rychlostí.