1. Jméno a příjmení
William Archer de Cross2. Rasa
Vlkodlak3. Věk
50 let (vzhled na 23let)4. Pohlaví
muž5. Kasta a povolání
šlechta6. Vzhled, povaha a záliby
William Archer de Cross je trochu výbušnější povahy. Je to horká hlava, která jedná bez rozmyslu. Jednoduše nejdříve jedná a až pak vyvozuje důsledky, kterých často lituje. Je to tím, že v jeho nitru třímá divoká podstata. Moc dobře se tedy neovládá, ale dnes už je to mnohem lepší, naučil se to. Jde spíše o to, že se hlavně musí chtít ovládat. Archer, jak mu všichni říkají, je samá sranda, samý vtípek a sarkasmus. Ne opravdu si nemůže odpustit poznámky a narážky.
Často a rád pomáhá chudým a slabším. Je rád středem pozornosti, a ačkoliv to odmítá, svým způsobem má rád jakýsi druh slávy. Je rád kladným hrdinou. Má rád společnost svých přátel, ale jednou za čas nepohrdne vítanou samotou. Lidi, které nezná si k tělu nepouští. Prostě lidem a hlavně upírům příliš nevěří. Skoro pořád skrývá své emoce pod pevnou vrstvou sebekontroly a úsměvem, ale jeho úsměv je stejně tak často upřímný. Málo kdo ho kdy viděl plakat.
Má rád lov, hlavně ve své vlčí podobě, kdy nad ním převládá kontrolu jeho divoké já. Tehdy je lepší se mu vyhnout obzvláště, když jste člověk nebo upír. Nemá příliš v lásce upíry, ale jsou i tací, které přijal za přátele.
V lidské podobě se ve společnosti žen chová jako gentleman. Využívá svého šlechtického vychování. Je pozorný a snaží se ženám pomáhat. Archer miluje ženy, je to trochu sukničkář a ženy milují jeho. Má velký šarm a charisma, kterým ženy podléhají, zatím však miloval jen jednou. Tehdy o svou milovanou přišel, zemřela. Do dnes se svého žalu nezbavil a žije tak trochu minulostí. Je trochu onou minulostí poznamenaný a na duši si nese velké jizvy.
Umí dobře bojovat hlavně svým milovaným lukem, kterým nikdy nemine cíl. Stejně tak dokáže bojovat s meči, dýkami, bojovým uměním, zuby a drápy. Bojuje však čestně, nepodvádí a jedná se všemi na rovinu. Čest je pro něj něco, jako víra pro kněze. A jak už bylo zmíněno věčně si ze všeho a ze všech utahuje, ať je to vhodné či ne. Je sice cholerik, ale bez pobaveného úsměvu většinou nedá ani ránu. Dnes už je spolehlivý a zodpovědný, stojí si za svým a jen tak nemění své názory. Má celkem strach z ohně a hluboké vody, je to už dlouho kdy tyto strachy získal a stále se jich nemůže zbavit.
Archer je dosti vysoký mladý vlkodlak. Měří přibližně 183 cm je štíhlý a pyšní se vypracovanými svaly. I přes to své tělo nerad odhaluje, hyzdí mu ho totiž spousta jizev z bojů. Přes celá záda má tři dlouhé jizvy a hruď, břicho a ruce na tom nejsou lépe. Má tmavě hnědé vlasy, které mu okolo hlavy divoce poletují v uličnickém účesu. To hlavně zanechává dojem, že se jedná o nezkušeného mladíka, kterému nemůže být více než dvacet. Barva jeho očí není jednoznačná, někdy jsou více zelené, jindy spíše modré. Na tváři mu roste strniště, které není ani dost krátké, aby se dalo považovat za upravené vousy, ani dost dlouhé k tomu aby se dalo nazvat plnovousem. Nosí zelenou tuniku s velkou kapucí, která mu zakrývá celý obličej se šněrováním na hrudi. Jeho kožené kalhoty vypadají nově, ovšem zažili toho už také dost. Na nohou nosí vysoké, kožené boty a okolo krku šál. Nikdy nesundává z krku stříbrný řetízek s křížkem, který se mu mírně vpaluje do kůže na hrudi. Přes tuniku nosívá bundu z kůže. Bez čeho ovšem nedá ani ránu je jeho jezdecký, orientální luk a toulec se šípy. No a nesmím zapomenout na jeho kožený opasek s orientálně zahnutým lehkým mečem.
Ve vlčí kůži je stříbrošedý, mohutný a velký jedinec. Jeho oči jsou kanárkově žluté a divoké. Jeho srst je hustá a přizpůsobená chladnějším podmínkám. Má úžasný sluch a až moc dominantní povahu.
7. Životopis
Už je to pár desetiletí co Archer spatřil poprvé svět. Narodil se před 89 lety v Anglii v panství Nottinghem. Jeho rodinou byl šlechtický rod Crossů, jeho otec Robert ho naučil boji, jízdě na koni a politice. Vzdělal jej a neopomněl ho naučit ani fyzické práci. Jeho matkou byla španělská šlechtična Felicitas, byla to překrásná žena, plná temperamentu, který Archer po své matce zdědil. Tehdy zcela propadl jízdě na koni a lukostřelbě, ve kterých se neustále zdokonaloval.
A jak už je zvykem, šlechtické rodiny se scházejí na různých oslavách nebo přátelských návštěvách. Jeho rodina se přátelila s ovdovělým šlechticem, který měl překrásnou dceru. Do této spanilé dívky se Archer zamiloval. Zamiloval se tak moc, že se jí zaslíbil. Marien mu jeho city opětovala stejnou měrou, ačkoliv mu dělala velké naschvály a veřejně ho odmítala. To však jeho zápal a touhu ještě prohlubovalo. Po jeho osmnáctých narozeninách odešel do svaté války, kde strávil něco přes pět let. Získal tam spoustu zkušeností ať už dobrých či zlých, především těch špatných. To co si prožil a viděl na něm zanechalo stopy, které do dnes nepřešly. Několikrát se dostal do zajetí a přežíval krutá mučení, na bojišti si prošel krutými bitvami a těžkými zraněními. Pomáhal kamarádům a bojoval za svého krále.
Po tom co se po dlouhých letech konečně vrátil domů, našel svou vlast zpustošenou nespravedlivým šerifem. Viděl jen hladové poddané, smutek, strach a nenávist. Od svých služebných se po radostném návratu do sídla dozvěděl, že byli popraveni za vlasti zradu. Byla to další rána, kterou utržil od života a teprve tehdy si začal řádně uvědomovat jak je život krutý. Co byla tělesná zranění oproti duševní bolesti, stesku a ztrátě. Musel se začít starat o své pozemky a jednat s ostatními šlechtici a šerifem. Mezi tím se opět shledal se svou milovanou Marien, která k jeho překvapení nebyla stále vdaná. Byla však na Archera naštvaná, protože odešel do války a nechal ji a své rodiče v tak krušné době. K tomu ji chtěl za ženu šerifův syn. Marien nechtěla problémy a proto se nebránila, i přes to, že stále milovala Archera. Ten šerifovi v mnoha věcech odporoval a tak se brzy zprotivil zkažené šlechtě, byl totiž proti vysokým daním a zotročování poddaných. Jednou, když odsoudili dva mladé chlapce z jeho panství k trestu smrti oběšením a Archer měl prohlásit rozsudek na příkaz šerifa, jim Archer na poslední chvíli přestřelil oprátky vystřelenými šípy. Tím podepsal rozsudek sám sobě a šerif jej dal zatknout. Archer se začal bít a ve chvíli, kdy už se téměř dostal z nádvoří hradu, vystřelil po něm syn šerifa šíp. Zabil by ho, nebýt Mariany, která chtěla s Archerem utéct a neskočila do rány. Šíp ji zasáhl do břicha a poranil ji takovou měrou, že zemřela. Zemřela Archerovi v náručí a tenkrát ho všichni viděli plakat. Zlomilo ho to, zlomilo mu to srdce, vzali mu to, pro co žil. Se zuřivým řevem se rozeběhl proti vrahovi a probodl ho taseným mečem. Chladnokrevně se mu díval do očí, když umíral a tenkrát cítil ohromné potěšení ze zabití. Bylo to poprvé a naposled.
Těsně po tom byl zatčen a bez odporu odveden do vězení, kde měl vyčkat na soud. Byl zavřen do cely s mužem, který skrýval strašlivé tajemství. S vlkodlakem. Ten muž byl šílený z množství stříbra, které měl v těle a Archera pokousal. Naneštěstí byl úplněk a Archer neměl to štěstí a nezemřel, jak si přál, neodešel za svými milovanými. Místo toho se bolestivě proměnil ve vlkodlaka. Stal se neovladatelnou bestii a dostal se z vězení i hradu. Druhý den se zaschlou krví po celém těle vzbudil nedaleko svého sídla, kam se proplížil, umyl, oblékl a vzal si své zbraně z války. S tím a penězi uprchl pryč a vyhledal vlkodlačí smečku, ke které se přidal a učil se ovládat své nově získané schopnosti. Když se naučil vše co potřeboval a ve smečce už nemohl vydržet, jelikož se nerad podřizoval jiným mužům odcestoval jako vlk samotář do Irska. Nějaký čas cestoval křížem krážem po tomto drsném kraji až ho vítr zavál do Ingwirth Holdu, kde jeho rodina za jeho mladých let měl příbuzné. Nalezne zde domov, novou lásku nebo nepochopení a odsuzování?
Žádné komentáře:
Okomentovat