Nick: Faris
1. Jméno a příjmení
Einar Aaltonen
2. Rasa
Vlkodlak3. Věk
178 let
4. Pohlaví
muž5. Kasta a povolání
Královnin rádce
6. Povaha, vzhled a záliby
Rodný seveřan je tvrdohlavý jako
beran a v případě Einara to platí na 100%. Stojí si za svým a nerad přijímá
rozkazy, pokud nejde o královnu a temného rytíře samozřejmě. Zašpinit si ruce není jeho styl. Prohra není v jeho
slovníku. Nesnáší a odmítá používat toto slovo, pokud se ještě dá najít jiná cesta.
Nebojí se riskovat a obvykle se do riskantních misí pouští i on sám. V jeho
případě činy mluví hlasitěji než slova. Není mužem slova, proto také moc
nemluví, pokud nemá proč. Proto většinu času jen mlčí a vypadá jako pes na
stráži, který hlídá svého pána. Navenek vypadá jako vlk, který vás může hned
rozkousat na nejmenší kousky, ale uvnitř je to jen malé štěně. Jeho milou a
laskavou tvář ukazuje jen lidem, kteří se to podle něj zaslouží. Usmívá se
málokdy, vzato se mračí neustále.
Vysoké a svalnaté tělo, které má
na sobě plno jizev, křičí autoritou. Jeho pronikavé modro-zelené oči vám dají
většinu času chladný podhled seveřana, který je vybudován z ledu a ocele.
Snažil se několikrát ostříhat jeho dlouhé vlasy, které mu vadily v boji, jenže
mu za pár týdnů narostli znovu.
Dalo by se říci, že trénování
jeho podřízených je jeho zálibou. Kromě tréninku, studuje cizí jazyky. Kvůli
tomu, že má za sebou tolik let a protože je ze severu, umí všechny severské
jazyky společně s angličtinou a irštinou, francouzštinu s menšími
obtížemi a proto se teď na ni soustředí nejvíce.
7. Životopis
Einar už od malička vyrůstal jen s matkou, otce nikdy nepoznal. Byl zabit v bitvě proti jiné vikingské vesnici. I když jeho otec má zastupovat tu silnou část v rodině, jeho matka ho nešetřila. Jako správný Viking musel umět s mečem, což se také s její pomocí naučil. Také díky ní se dovedl naučit jazyky jiných vesnic. Nemohl být šťastnější. Nic mu v životě nechybělo. Avšak vůdce jeho vesnice s ním měl jiný plán.
V den
jeho dvacátých pátých narozenin si měl vzít ženu, kterou nikdy před tím
neviděl. Ani jeho matka o tom nevěděla a zuřila. Nechtěla svého vlastního syna
takto prodat. Ještě více zuřila, když zjistila, že to dohodl její manžel, ještě
před tím, než se Einar dovedl vyklubat na svět. Její syn to nebral až tak moc
vážně. Jeho totiž nic tak nerozhodilo, ale rozhodilo to, koho si měl vzít. Už
od pohledu nebyla z vesnice od vedlejšího smrku. Byla z jihu, aspoň
se to povídalo. Byla být prý krásná, drobounká, údajně ještě mladší než byl on.
Bylo jí osmnáct, což byl ideální věk na vdavky, alespoň to slyšel od starců,
kteří několikrát vyprávěli o jihu a jeho zvycích.
Láska na
první pohled to nebyla, což bylo pro něj menší zklamání. Nechtěl si brát
někoho, koho neměl rád. Jeho situaci mu zjednodušovala její krása. Aspoň budu
mít pěknou ženu, říkal si. Jeho žena, Lilian, byla z Dánska. Také
netušila, proč si musela vzít Vikinga a na rozdíl od Einara, odmítala ho pořád,
i když už byli svoji. Nesměl se jí ani dotknout, někdy ani promluvit a už od
pohledu jste mohli poznat, že Lilian svého muže nenáviděla a Einara to mrzelo.
Přál si, alespoň to, že budou přátelé, ale ona ho odmítala jako přítele. Po pár
letech, mohl cítit, jak se jeho srdce láme v půli.
Jednoho dne
přepadl neznámý muž vesnici. Byl zahalen, nikdo nevěděl, jak vypadá. Bojoval
jako celá armáda mužů, ale nedokázal přemoct vůdce. Osoba byla přivázaná ke
kůlu, který byl uprostřed malého náměstí. A až poté, co ji sebrali plášť,
zjistili, že je to žena. Mračila se s úšklebkem do té doby než uviděla
Einara a jeho ženu, která se od něho snažila být, co nejdál. Lidé se ptali, co
chce, ale ona stále koukala na tělo Vikinga, který dával pozor na svou ženu.
Když už byl měsíc na obloze, Einar měl hlídat vězně. Stál jen pár kroků od ní a
kroužil kolem kůlu. Nikdo by si nepomyslel, že se ta žena dostane
z provazů a přemění se ve vlka. Mladý Viking mohl jen zazvonit na poplach,
když ho vlk začal tahat pryč. Čekal, že mu někdo pomůže. Dočkal se jen toho,
jak všichni, včetně jeho matky a ženy, koukají na to, jak ho vlk tahá pryč.
Bránil se, jenže když ho někdo táhne za krk, je těžké se vymanit pryč. Když se
přestal vzpouzet, vlk ho přestal tahat a proměnil se na zpět do lidské podoby,
do nahé lidské podoby. Protože nikdy neviděl ženu v celé své kráse, mohl
jen zírat, zatímco se ta žena usadila na jeho klín. Nevěděl, co měl dělat,
ještě se mu to nikdy nestalo. Žena ho začala líbat, dotýkat se ho, a když se
snažil vzdorovat, cítil, jak se jí její ruka omotala kolem jeho zápěstí.
Z té noci si nic nepamatoval a věděl to, že se druhý den probudil
s kousnutím na krku a s ženou na jeho nahé hrudi. Když se zeptal,
proč to udělala, řekla „Byla tě tam škoda.“
Její jméno,
Alwa, se dozvěděl hned po té, co se na něj zase začala vnucovat. Nebránil se, neměl
proč. Lhal by, kdyby řekl, že se mu to nelíbilo. Kdyby ji neřekl, že oba musí
něco jíst, asi by souložili do aleluja. Oba dva putovali severem bez žádného
cíle. Do vesnice se vrátit nechtěl a Alwa neměla, kam se vrátit. Den strávili
putováním, v noci souložili do dalšího dne. Také s ním zůstala při dalším
úplňku, kdy se poprvé změnil na vlka. Nevěděl, co má k té ženě cítit.
Nemiloval jí, ale nebyla mu lhostejná. Přes den se s ní bavil jako přítel,
v noci jí dělal to, co měl zkoušet na jeho manželce. Jejich putování
skončila, když se dostali k lodi, která vedla přes moře. Nevěděli, kam
pluje, ale Einar chtěl odjet, ale Alwa zůstala. To bylo naposledy, co jí viděl.
Občas si na ni vzpomene, jedině v dobrém.
Loď, která
opouštěla starý kontinent, ho zavedla do Irska. Chtěl začít někde úplně od
začátku. A to se mu povedlo. Jeho kroky ho zavedly do království Ingwirth Hold.
Do království přišel, když mu bylo rovných sto let. V tu dobu ještě panoval
král, po kterém nastoupil tyran. Takhle ho Einar nazýval, ale tak o padesát let
později. Na hrad se dostal, jen díky tomu, že zabil vlkodlaka, který se snažil
zabít krále, když jel z bitvy, která byla vyhrána. Starý král si oblíbil
vlkodlaka natolik, že ho povýšil na jeho rádce, což následně udělal i králův
syn. Král ho bral jako oporu a vlkodlak se snažil, aby ho nezklamal. Vyhrávali
spolu bitvy, pili spolu a radovali se spolu. Protože k němu měl tak blízko,
nemohl si nevšimnout, jak starý král po něčem touží. Nebo spíše po někom.
Pochopil to až po té, co na hrad dovedli budoucí královnu Jasmine. Byla
překrásná a nadaná čarodějka. Nedivil se královi, že si jí hned vzal za ženu a
všichni měli náramnou radost, že král bude mít konečně potomka. Jenže Einar od
začátku věděl, že tomu tak nebude, ale i přesto podporoval oba dva. Byl
královninou oporou, když stále nemohla otěhotnět. To on ji ujistil, že chyba
není na její straně. Jeho starý přítel se pomátl, zbláznil se. Začal ho nazývat
tyranem. Proto se ani nedivil, že ho našel jednoho dne mrtvého. Věděl, že se s
královnou něco stalo, ale slíbil jí věrnost. Byla nevinná a věřil jí, i když
měl tolik nezodpovězených otázek. Bude tu pro ni jako rádce, ale i jako přítel.
Žádné komentáře:
Okomentovat