Angelique du Plessis de Belliere

Nick: Alci





1. Jméno a příjmení

Angelique du Plessis de Belliere

2. Rasa

Upír

3. Věk

1200 let

4. Pohlaví

Žena

5. Kasta

Šlechta

6. Povaha, vzhled a záliby

   Angelique je nádherná žena, ohromující něha jejího vzezření je až neskutečná v porovnání s její povahou. Vypadá jako anděl, její šíje je útlá a nádherná, její vlasy se třpytí jako zlato. Její temné mandlové oči mají vždy lehce pateticky svůdný výraz. Její pas je útlý jako celá ona, zato poprsí je vždy velmi svůdně sešněrované do korzetu aby vyniklo, spolu s pečlivě rozčesanými vlasy, které obtáčejí její tvář a dekolt. Má plné rty, které svádějí pouhým pohledem. Její pohyby jsou ladné a elegantní, vše patří kam má, díky jejímu věku je vlastně jako přízrak, temný v nitru ale dá vám pocit, že je světlem, které vás vyvede z temnoty. Ladnost, muzikálnost a talent ji přivedly k tanci. Tančívala pro krále, i pro radost. Je velmi chytrá, ve společnosti neudělá sebemenší chybu, její chování je dvorné, nicméně její věk ji činí velmi znuděnou a tak se netečnost střídá s velmi absurdní až zvrácenou hravostí mladého děvčete. Je velmi prozíravá a cílevědomá, pokud chce něčeho dosáhnout, je jí jedno, upřímně jedno, koho při tom pošlape či překročí. V jejím světě je pouze jedna priorita, a tou je ona sama. City jsou pro ni bezvýznamné, miluje ale potěchu těla, je smyslná a ráda zkouší vše nové, a že to díky jejímu věku není vůbec snadné. Nedá se říci že by ji něco doopravdy bavilo, ale její zálibou je zkoumání všeho kolem, psychologie, lidí, bytostí. Sama poznala tolik, že umí velmi dobře a přesně poznávat kdo si co myslí, hraničí to s magií ale ve skutečnosti je to jen tisíciletím vyvinutý talent.

7. Životopis 

   Narodila jsem se velmi dávno na počátku nového letopočtu, v době kdy upadaly velké říše a na vzestupu bylo křesťanství. Viděla jsem mnohé abych věděla, že Ježíš nebyl syn boha, ale obyčejný muž, který měl moc léčit. Čaroděj aniž by to věděl. Já se nikdy nezpronevěřila starým bohům ač jsem několikrát své vyznání musela skrývat. Nečinilo mi potíže zalhat abych přežila na, to jsem si sama sebe naučila dostatečně vážit. Nicméně pěkně popořádku. Narodila jsem se jako parchant, nemanželská dcera, Salome. Mou devizou byly velké modré oči, plné rtíky a vlasy jako len již od narození. Byla jsem živé dítě, nevnímala nic kolem. Až když jsem vyrůstala pocítila jsem plně zlobu která kolem mne panovala. Matka byla velmi zraněná a psychicky narušená osoba, milovala mého otce ale prinásledovalo ji nařčení z toho, že není jeho právoplatnou ženou. Tehdejší křesťanský kazatel Jan Křtitel měl na ni spadeno, ničilo ji to zevnitř a já se dívala jak má milovaná matka propadá do beznaděje a bláznovství. Tehdy jsem začala toho muže z duše nenávidět a přísahala pomstu. Ne, matka mne nenavedla jak mnozí tvrdí, ta v té době již ničeho takového nebyla schopna. Nicméně ten mírumilovný oddaný bohulibý Jak Křtitel ze mě udělal čím jsem dnes, z nevinné dívky ve vychytralé pomstychtivé stvoření.  Ale jak se tomu stalo. Můj talent byl nejen v ostrém jazýčku ale i v mých ladných pohybech, někdo mi říkal nadpozemská. Tančila jsem ráda a tehdy byla schopná díky tomu dostat se až k otci, jehož dvůr byl ohromen mým talentem. V podnapilosti a v okouzlení po mém vystoupení jsme jej přesvědčila, že Jan Křtitel musí zemřít. Jeho hlavu jsem dostala na podnose a běžela s ní k matce, tehdy se můj život zhroutil. Matka visela na provaze bez života. Nezvládla hanbu a pokoření, přišla jsem pozdě. Hlava z tácu, který mi upadl, se jí skutálela k nohám a já se zapřísahala že ji pomstím. Netušila jsem jak...ale nenávist ke křesťantsví mi zůstala, stala jsem se velkněžkou bohů a dělala vše možné proti křesťanské invazi, ale byli silní zabijáčtí sveřepí... neměli jsme šanci. Ach ano, tolik k těm hodným a mě jako k historické děvce...ale já již křivdy na sebe nevztahuji.
   Další etapou mého života bez matky znamenalo rozhodnutí, zůstat jako parchant s otcem nebo jít dál. Osud vybral za mě..potkala jsem okouzlujícího muže byl tajemný a lapil mne do svých tenat, říkal, že jsem příliš nádherná abych zemřela, mluvil o věčném životě a já zatoužila přijmout jeho nabídku. Proměnil mne jedné hrozivé noci, a já stejně hrozivě krutá a hladová vstala. Zvídavá hravá nádherná a zvrácená, tak mne popisoval. Milovala jsem jej, byl mým otcem i milencem, náš vztah by se nedal popsat jinak než bláznovství. Jenže jeho věk byl dávný, zažil pád říma a mnohé další tíha života na něj dopadla a on nedovedl opětovat city tak silné, jako jsem měla já nově zrozená, opustil mne a já ho za to nenáviděla, velmi dlouhou dobu, poté přišla lítost a nějakou dobu jsme jej hledala, nyní ale, v mém věku a poznání je jen pouhou vzpomínkou, která v žaludku podle nálady vyvolá hořkou nebo sladkou pachuť.Nyní jsem znuděná životem ano. Ale stále necítím že nastal čas mého odchodu. Stále nikoliv především protože jsem ještě potomka nesplodila,. nikdo mne neokouzlil natolik..tedy...dobře je to malá lež pro mou osobu. Milovala jsem, jednou, za doby mého pobytu ve Francii ve Versailles, patřila jsme ke dvoru, za doby kdy ještě na onom místě nestály honosné zahrady ani zámek, který tam bude v budoucnu. Bylo tam šlechtické sídlo bez většího architektonického významu. A jeden šlechtic, Louis..jak typické jméno pro francouze. byl okouzlující s úsměvem, který by mu záviděla nejedna panna. jeho oči měly světlo a zář génia, byl vědcem, proto žil v ústranní tyto praktiky se připisovaly čarodějům a bohové vědí že on jím byl. byl nádherný , tajemný jako noc a vášnivý jako slunce za rozbřesku, ale měl jednu vadu...nechtěl se stát tím čím jsem já, nechtěl se mnou strávit věčnost a tak jsem odešla, daleko a již neměla potřebu navazovat cokoliv bližšího s kýmkoliv. nemá cenu být s někým tak krátký čas, příliš to bolí, přišla jsem o matku, otce, který mne nepřiznal, o otce upířího rodu i o mou lásku. Nakonec odejít bylo snazší, než jsem si myslela protože moje ego je přeci jen na výši mých priorit. Zapomněla jsem na něj v Ingwirth Holdu kde žiji nějakých čtyřicet let a užívám si návratu svého svobodného období.
  Osudoví muži mi ale zůstali, má zvídavost a touha vědět veškeré poznání mi do cesty přivedla Korialstrazse...okouzluujícího hunského mága, byl nemocný, a já doufala, že jej uzdravím. Zamiloval ajsem se a on? Nezbývá než doufat, že také, naše posedlost tím druhým je hmatatelná, přislíbila jsem, že budu jeho ženou, ale nyní...nyní spí v katatonickém spánku v mé rezidenci, probudí se? Zemře? Nemohu a nesmím ho proměnit, tolik jsem mu slíbila a ten slib dodržím. Srdce mne bolí ale za tu dobu jsem se podobnou tíhu naučila snášet s gracií. Nyní dělám pro normanské, ale v utajení podporuji odboj Ingwirthu. Proč? Snad z nudy...nechci si přiznat že mi Korial otevřel citovou cestu až natolik, že bych snad tuto část Irska začala považovat za skutečný domov. 

8. Schopnosti

 Angelique je velmi stará upírka, tedy tichá chůze, bystré oči i sluch, rychlost a nezvyklá síla na ženu jsou u ní samozřejmostí. Jestli něčím vyniká je to smyslem pro umění, miluje hudbu a tanec, při nichž se tají dech ať praktikuje to či ono. Za dobu své existence si našla zálibu ve zkoumání lidské psychiky. Miluje jak jsou lidé průhlední a nachází ráda vzorce i nepravidelnosti, zkoumala mnoho deviací i norem, to ji nepřestává bavit, až s dětskou hravostí někdy svým subjektům dodává pocit, že jsou důležití ale nikdo pro ni není víc než jen..subjekt.

9. Ostatní



Faceclaim: Michelle Mercier


 http://ingwirth-hold.blogspot.com/2016/06/angelique-du-plessis-de-belliere.html



10. E-mail: AlcielleBaggins@seznam.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat