Nick: Sunny
1. Jméno a příjmení
Malakai2. Rasa
čaroděj3. Věk
74 let4. Pohlaví
muž5. Kasta a povolání
Měšťan
– královský podkoní
6. Povaha, vzhled a záliby
Od podkoního se obecně vzato žádná moudra nečekají. Většinou to nebývají zrovna bystří chlapci, kteří v hlavě mají všechno poskládané a mohli by svůj mozek využít při daleko prospěšnější činnosti. Stačí, že si výborně rozumí z koňmi a pozná, co jim chybí – nebo naopak přebývá. Malakai je v tohle přeci jen trochu jiný. Ne, že by si nerozuměl s koňmi – ba naopak, skoro jako by jim promlouval do duše a oni jej tedy poslouchali, nechali se ukonejšit jeho hlasem. Ale bystrosti, chytrosti? Tu nepozbyl, stačí se jen podívat do jeho zelených očí, abyste v nich našli určitou hravost, ale rovněž též odtažitost, vypočítavost, opatrnost a nedůvěru stejně jako pronikavou bystrou inteligenci.Mnohdy se jej lidé ptají, jak se mohl podkoní jako on naučit tolik věcí. Odpovídá prostě a vyhýbavě – měl dobrou výhodu. Většinou znalostí se nechlubí – například tím, že zevrubně ovládá latinský, anglický i francouzský jazyk – avšak sotva skryje všímavost i chytrost, se kterou dokáže rychle a adekvátně reagovat na všemožné situace, ať se jedná o rozhovory či problémy spojené s ústájením koní i čímkoliv jiným. Stejně tak se nechlubí s faktem, že je čaroděj, což se mu v jeho zaměstnání docela daří, neboť schopnosti, které využívá, jsou poměrně očekávané. Navíc zná dobré způsoby a správné chování stejně jako postup při různých ceremoniích, čili by se jich klidně mohl i účastnit – kdyby jej však někdo pozvat a takové jméno v Ingwirth Holdu ještě nemá. Pokud vůbec někdy bude mít.
Nesnaží se totiž působit nápadně, spíše naopak. Jít s davem, nebuřit, nesnažit se na sebe strhnout pozornost, nedostávat se do problémů, které za to nestojí – a pokud ano, pak je vyřešit slovně, nikoliv pomocí zbraní, ačkoliv šermovat umí – což je další schopnost, kterou nijak nezdůrazňuje. K ženám je galantní, k mužům slušný a rovný, nesnaží se šmelit, podvádět. Celkově působí poměrně důvěryhodně, ačkoliv při pozorném pohledu si lze všimnout, jak si všechno pozorně přeměřuje, vypočítává, přemýšlí. Lze poznat, že v jeho hlavě se pořád něco děje, pořád je nad čím přemýšlet a nikdy nemá pokoj.
7. Životopis
Malakai toho mnoho o své minulosti nenamluví, spolu s ostatními drobnými tajemstvími si ji nechává sám pro sebe. Ne aby kolem sebe vytvořil ten okruh tajemna, co mnohé přitahuje, ale z čistě praktických důvodů – je to jeho věc a mělo by to tak zůstat. Co je však schopen prozradit?Jeho rodiče byli relativně prostí lidé, ač rozhodně to nevypadalo tak, že by si u nich podávala bída ruku s chudobou. Matka v sobě měla krev čaroděje, kterou po ní podědil, otec byl normální a zdravý občas království. Byli měšťané, obchodníci s látkami a zároveň i tkalci, kteří chovali nevelké stádo ovcí, díky čemuž si mohli vlnu zpracovávat sami. Malakai byl jejich třetí syn, což byl přesně důvod, z jakého se pro něj muselo hledat nové řemeslo. Protože si odnepaměti rozuměl se zvířaty, uměl je uklidnit a brzo si tak vybudoval pověst zázračného chlapce, co již v jedenácti krotí a zajíždí koně, tehdy nabrala jeho kariéra jasný směr.
Dostalo se mu vzdělání, o kterém by se ostatním jen snilo, mnohdy ukáže znalost, co by u něj sotva někdo čekal, ale proč by ne – pokud si to jeho rodiče mohli dovolit a měli dostatek známostí, aby mu ho mohli dopřát, ač bylo jasné, že nikdy nebude nic většího než podkoní. Však jaké větší ambice by si také s měšťanským původem mohl dělat. Nedělal. Stačilo mu to, byl spokojený.
A vydrželo mu to šedesát let. Alespoň tak to tvrdí. Prožil toho už mnohé, ač zkušenosti stále sbírá. Viděl spoustu možného i nemožného, ale stále se najde něco, to něco, co jej dovede překvapit. Bere život s pokorou, každou zkušenost vnímá jako cennou, stále se učí a nejspíš nikdy nepřestane. Díky tomu se propracoval až na dvůr krále sousedního království Meath, kde byl pro své schopnosti velmi ceněný. Tak moc, že jej sám panovník vybral jako „dar“ pro královnu Ingwirth Holdu Jasmine. Před několika dny vyrazil na cestu i s koněm, který byl rovněž darem – bez doprovodu, spoléhaje se na své schopnosti. A nyní? Nyní konečně překročil hranice Ingwirth Holdu a přivítaly jej mohutné hradby města. S trochou štěstí se dočká stejně vřelého přijetí i u královny.
8. Schopnosti
Jeho magie se z větší části zaměřuje na živé tvory – s živly si příliš nerozumí, ač je samozřejmě magie vnímavá i k nim a například rozdělání ohně lusknutím prstu pro něj problém není. Že by ale uměl měnit vodu na víno nebo měnit olovo ve zlato, to se říci nedá. O to víc však umí komunikovat se zvířaty, které ho nenapadnou, nezraní. Z nějakého důvodu je jim jednoduše sympatický, že jsou v jeho přítomnosti ze zásady klidná a povolná, nikoliv však zlomená.Schopnost, kterou příliš nevyužívá, ale teoreticky mu v tom nic nebrání, je vtělení do jejich těla. Vidí jejich očima, pod packama cítí větvičky, v čumáku vůni masa… Cokoliv, co vnímají oni, neboť jejich osobnost je v tu chvíli zatlačená do ústraní. To je však důvod, proč tuto schopnost příliš nevyužívá – a také proto, že pokud by v jejich kůži strávil příliš dlouho, mohl by zjistit, že se nechce vrátit do své.
Žádné komentáře:
Okomentovat