Nick: Sunny
1. Jméno a příjmení
James Alexander Malcolm Murray2. Rasa
Člověk3. Věk
23 let4. Pohlaví
muž5. Kasta a povolání
Šlechtic, nyní nádeník a voják6. Vzhled, povaha a záliby
Nedá se říci, že by měl James Alexander Malcolm
Murray příliš složitou povahu. Možná poznamenanou všemi událostmi, jistě, ale
vesměs zůstal stále tím, kým se narodil a v koho byl otcem vychováván.
Stále existují zásady, které mu jeho otec vtiskl do hlavy a každý den se
ubezpečoval, že je dobře zná a že je nezapomíná. Přes to všechno, co se kdy
stalo, se snaží, aby celá ta historie nepokřivila jeho vnímání světa zrovna
jako charakter. Daří se mu to? Snad. Ale nezbylo mnoho lidí, kteří by mu byli
schopni na tuto otázku odpovědět.
Kdybychom měli něčím začít, budou to slova, které popisují
jeho povahu snad nejlépe: čest, hrdost, věrnost. Prakticky rytířské ctnosti,
které se mu dostaly příliš hluboko pod kůži, než aby na ně zapomněl. Hrdost mu
nechybí, však je na co být hrdý. Ač nepochází z přímé linie klanu Murray,
pořád je jejich rodina dost významná – a hlavně bývala v minulosti – na
to, aby si něco podobného mohl dovolit. Zrovna jako je pyšný na to, že je otcem
mohl být muž, kterým jim byl. Mnoho mouder života mu předal právě on a
v mnohém zůstal tím nejdůležitějším člověkem, kterého ve svém životě
respektuje, ač už je dávno po smrti. Nikdy by se nezapomněl přihlásit
k jeho odkazu a nikdy by se za to nestyděl – pokud by se však otec naopak
nestyděl za něj. Kdybychom si měli trochu rozvést to, co si můžeme představit
pod pojmem čest, neobjevíme nic světoborného. Plnění slibů a naopak jejich
nedávání, když tuší, že k naplnění nedojde. Snaha s nikým si nehrát,
s nikým nemanipulovat. Neochota bojovat nečestně se spoustou podrazů,
protože něco podobného jednoduše neumí a nechce umět. Tohle jsou zásady, kterým
věří… A možná právě tahle víra dokazuje poslední cnost, tedy věrnost. Zásadám,
pravidlům, ale hlavně lidem, jak už to tak bývá. Nemá velký hlouček těch, pro
které by šel až na samý konec pekla, ačkoliv nikdy nedokázal stát jen tak
stranou a nevšímat si. Přesto, pro ty, kteří pro něj znamenají celý svět, by
udělal cokoliv. Skočil do jámy lvové, našel padlou hvězdu. Záleželo by na tom,
co by bylo třeba.
Jak již bylo zmíněno, k lidem se nedokáže otočit zády, ač je nezná. Nemusí to dělat ochotně a také ne napoprvé, přesto ho obvykle něco svede na cestu toho, že jim pomůže nebo se o to alespoň pokusí. Díky incidentu s otcem má však občas tendence dávat si za vinu to, co jeho vinou není. Ne však tak, aby toho na svých bedrech nesl příliš, nestalo se tak často, aby byl díky jeho chybě někdo zraněn nebo dokonce zemřel. Dokáže rozlišit, kdy se provinil on a kdy to byla nešťastná shoda okolností. U cizích… U těch, na kterých záleží? Tam to bere přece jen jinak. Hlouběji. Mnohem hlouběji, kdy se na otázku viny již neptá a jen ji přisuzuje. Obecně vzato to na něm není příliš vidět. Chování se nezmění, gestikulace ani mluva rovněž ne, jen je zde něco… něco za modrýma očima a něco v úsměvu, co prozrazuje chvilku temné melancholie v jeho hlavě, co se však v další chvíli snaží zahnat. Jeho problém. Pro chvíle, kdy je sám, ne pro kohokoliv jiného. Protože tehdy? Tehdy nastupuje bezstarostnost, kdy jej nic moc netrápí. Alespoň naoko.
Když by však někdo byl vyznavačem tvrzení, že hlavou zeď neprorazíš, Jamie je dokonalý příklad toho, že s trochou snahy možná ano. Ne, že by to zkoušel. Ne, že by to chtěl zkoušet. Ale faktem zůstává, že má rozhodně dubovou palici s určitým názorem, který jen tak nezmizí. Pokud zaujal určitý postoj, většinou u něj také zůstane a vymluvit mu ho? Těžké. Jeden z nejtěžších úkolů, co může kdokoliv dostat. Není se však čemu divit, nakonec je rodilý Skot a ti… to mají tak trochu v krvi. Stejně jako jistou dávku výbušnosti. Jamie je po většinu času klidný a vyrovnaný, avšak při velkém psychickém tlaku nebo citlivém tématu podlehne a tehdy příliš nevnímá, co dělá nebo jak mluví. Není to nic, co by se mu líbilo nebo čím by se chlubil. Na co by byl pyšný. Ale také nic, co by dokázal v zápalu vzteku ovládnout.
Jamie není zrovna svatoušek, ale ani děvkař nebo lamač dívčích srdcí – maximálně svou upřímnou povahou, kdy je jednoduše (a po většinu doby, pokud nedostane záminku) hodný. Jeho otec ho však naučil, že dívka, která si získá jeho srdce, má být právě ta jedna a ta pravá, ta, pro kterou by udělal vše. A takovou? Takovou jednoduše ještě nepoznal. Žádná, co by mu imponovala natolik, aby o sobě nevěděl. A asi takovou má představu lásky a to, co by měl cítit. Vášeň, chtíč i něhu zároveň. Mít hlavu v oblacích, ale být zároveň pevně na zemi. A pokud se jednou taková objeví? Nosil by ji na rukou, kdyby se nechala. Protože ji donutí cítit se… nu, ne nutně jako princeznu, ale jako jeho. S ochrannou rukou a po boku s mužem, který by pro ni udělal absolutně cokoliv.
Jak již bylo zmíněno, k lidem se nedokáže otočit zády, ač je nezná. Nemusí to dělat ochotně a také ne napoprvé, přesto ho obvykle něco svede na cestu toho, že jim pomůže nebo se o to alespoň pokusí. Díky incidentu s otcem má však občas tendence dávat si za vinu to, co jeho vinou není. Ne však tak, aby toho na svých bedrech nesl příliš, nestalo se tak často, aby byl díky jeho chybě někdo zraněn nebo dokonce zemřel. Dokáže rozlišit, kdy se provinil on a kdy to byla nešťastná shoda okolností. U cizích… U těch, na kterých záleží? Tam to bere přece jen jinak. Hlouběji. Mnohem hlouběji, kdy se na otázku viny již neptá a jen ji přisuzuje. Obecně vzato to na něm není příliš vidět. Chování se nezmění, gestikulace ani mluva rovněž ne, jen je zde něco… něco za modrýma očima a něco v úsměvu, co prozrazuje chvilku temné melancholie v jeho hlavě, co se však v další chvíli snaží zahnat. Jeho problém. Pro chvíle, kdy je sám, ne pro kohokoliv jiného. Protože tehdy? Tehdy nastupuje bezstarostnost, kdy jej nic moc netrápí. Alespoň naoko.
Když by však někdo byl vyznavačem tvrzení, že hlavou zeď neprorazíš, Jamie je dokonalý příklad toho, že s trochou snahy možná ano. Ne, že by to zkoušel. Ne, že by to chtěl zkoušet. Ale faktem zůstává, že má rozhodně dubovou palici s určitým názorem, který jen tak nezmizí. Pokud zaujal určitý postoj, většinou u něj také zůstane a vymluvit mu ho? Těžké. Jeden z nejtěžších úkolů, co může kdokoliv dostat. Není se však čemu divit, nakonec je rodilý Skot a ti… to mají tak trochu v krvi. Stejně jako jistou dávku výbušnosti. Jamie je po většinu času klidný a vyrovnaný, avšak při velkém psychickém tlaku nebo citlivém tématu podlehne a tehdy příliš nevnímá, co dělá nebo jak mluví. Není to nic, co by se mu líbilo nebo čím by se chlubil. Na co by byl pyšný. Ale také nic, co by dokázal v zápalu vzteku ovládnout.
Jamie není zrovna svatoušek, ale ani děvkař nebo lamač dívčích srdcí – maximálně svou upřímnou povahou, kdy je jednoduše (a po většinu doby, pokud nedostane záminku) hodný. Jeho otec ho však naučil, že dívka, která si získá jeho srdce, má být právě ta jedna a ta pravá, ta, pro kterou by udělal vše. A takovou? Takovou jednoduše ještě nepoznal. Žádná, co by mu imponovala natolik, aby o sobě nevěděl. A asi takovou má představu lásky a to, co by měl cítit. Vášeň, chtíč i něhu zároveň. Mít hlavu v oblacích, ale být zároveň pevně na zemi. A pokud se jednou taková objeví? Nosil by ji na rukou, kdyby se nechala. Protože ji donutí cítit se… nu, ne nutně jako princeznu, ale jako jeho. S ochrannou rukou a po boku s mužem, který by pro ni udělal absolutně cokoliv.
7. Životopis
Začátek Jamieho života byl víc než všední. Osud pro něj do startu nepřipravil nic zvláštního, ba naopak, byl tak nudný, že by sotva nějakého básníka inspiroval k napsání sonetu. Narodil se. To je dobrý začátek. Narodil se jako prvorozený syn do boční linie klanu Murray sídlící na statku v Dunnideer, chlapec s modrýma očima a rezavými vlasy. Od prvního roku svého života, kdy ještě nic nemohl chápat a nechápal, byl veden ke všem rytířským ctnostem svým otcem, který je považoval za více než důležité spolu s tím, že každý muž musí ochránit svou rodinu, je to jeho povinností. Pokud selže v tom nejzákladnějších a přijde o to nejdražší? Pak nemá nadále právo říkat si mužem. Věci, které slýchal od dob, co byl schopen něco podobného pochopit, až do samotného konce.
Jejich rodina se v jeho čtyřech letech rozrostla, ale nezměnila. Narodila se mu mladší sestra, Joan, avšak jeho matka při porodu zemřela, což nesl těžce. Jednu chvíli ho to téměř nutilo sestru nenávidět, ale copak mohl? Krom toho, otec znova zasáhl. Muž, který sice nebyl sečtělý, ale přesto zkušenostmi zocelený na nejmoudřejšího, kterého znal. Který ho naučil, že se má starat o to, co mu bylo dáno. V tomhle případě? Joan. Tak se staral. Byl jí oporou při prvních krůčcích, bránil ji, když jí kluci z vesnice trápili, vzal to jako svou povinnost. Aby však nevypadal svatě, protože rozhodně nebyl, nezabýval se jen posloucháním otce a staráním se o sestru. Jak je známo, rodiče mohou mít pravdu, ale dokud si děti nevymáchají čumák, nepoznají ji. Jamie si ji vyráchal. Několikrát. Však byl neposedný kluk, co neustále poletoval jako větroplach sem a tam, lezl tam, kde neměl, rozbíjel věci. A obvykle si odnesl pěkný výprask.
Tak či tak, léta plynula a Jamie se poučil. Ráda bych napsala, že z rad otce, ale většinou ze svých hloupých chyb. Byli dost zámožní na to, aby mohli Jamiemu i Joan dovolit vzdělání, které by jim mnozí záviděli. Nebyl příliš pilný student, nedokázal vydržet, což byl nejspíš důvod, proč ho otec začal v brzké době brát na lovy a sem tam i na výpravu za vůdcem klanu. Život dobrodruha se mu líbil. Jen po jedné události zahořkl. S otcem se vraceli z lovu, když jim zastoupilo cestu několik mužů. Otec neměl důvod se s nimi hádat, ba naopak jim dal všechno, co chtěli. Nestačilo jim to. Ne natolik, aby ho nechali jít, a Jamieho, sotva patnáctiletého, neodtáhli s sebou s tím, že se bude hodit. Přisluhovače jim dělal pěknou řádku měsíců, než se mu podařilo zmizet. Bohužel, mezitím se tahle drancparta stihla ze Skotska stihla přesunout do Irska. Štěstí, že lapkové – a zvláště v partě – jsou obvykle pijani. Byla jen otázka času, než se zlijou natolik, aby kluka, jehož vyděšenost přešla v odhodlání. Za jedné noci tedy utekl. Aby si uvědomil, že je v zemi, co nezná, daleko od domova.
V jednu chvíli nevěděl, jak dál. Co dělat, kam jít, za kým jít. Nakonec si sehnal práci jako nádeník při sekání trávy pod horkým letním sluníčkem, jenže tyhle peníze? Nemohly stačit. Věděl, že ať by dělal co dělal, pravděpodobně by nikde nesehnal tolik, aby to stačilo na přepravu zpět domů. A krom toho, co tam? Netušil, jak to vypadá na jejich statku. Jestli se jeho sestra neprovdala, jestli nebyl rovněž vydrancovaný, jestli by se měl vůbec kam vracet. Myšlenky se mu den co den točily v hlavě natolik, že zůstal. Jak by se mohl vrátit zpět tam, kde zemřel jeho otec a on mu nedokázal pomoct? Jak by se mohl podívat své sestře do očí.
Jamie je muž mnoha talentů a o práci nikdy neměl nouzi. V létě pracoval tam, kde bylo třeba silných rukou a výdrže, v zimě třebas jako voják. Procházel kraje a hledal místo, kde se usadit, myšlenku domova stále v hlavě, ale peníze i statečnost se navrátit schází. A nyní? Nyní přichází i do Ingwirthu. Bez cíle, bez jakéhokoliv tušení, co vůbec bude dělat.
8. Schopnosti
Pokud se dá o Jamieho schopnostech něco říci, pak
to, že rozhodně umí vzít za práci a nebojí se jí – to je přeci také schopnost,
ne? Skvěle si rozumí s koňmi, ale pokud ho zaměstnáte prakticky jakkoliv,
od mala se učil, jak se vypořádávat s tvrdou dřinou a práci na statku
jednoduše rozumí od základu dál.
Do patnácti let byl rovněž vychováván po vzoru všech mužů z klanu, to znamená, že mimo galštiny ovládá rovněž angličtinu a také do jisté míry latinu. Zeměpis ani dějeprava pro něj není neznámá, jeho otec si na vzdělání velmi potrpěl, ačkoliv Jamie to dříve nevnímal jako stěžejní vlastnosti. A co se týče boje? Boj na blízko, jak jinak, když byl malý, učili jej s falickou dýkou a klasickým mečem skotské Vysočiny claymore, který se ovšem do Irska nehodí. A tak se nyní musí spokojit pouze s jedenapůlručním mečem.
Do patnácti let byl rovněž vychováván po vzoru všech mužů z klanu, to znamená, že mimo galštiny ovládá rovněž angličtinu a také do jisté míry latinu. Zeměpis ani dějeprava pro něj není neznámá, jeho otec si na vzdělání velmi potrpěl, ačkoliv Jamie to dříve nevnímal jako stěžejní vlastnosti. A co se týče boje? Boj na blízko, jak jinak, když byl malý, učili jej s falickou dýkou a klasickým mečem skotské Vysočiny claymore, který se ovšem do Irska nehodí. A tak se nyní musí spokojit pouze s jedenapůlručním mečem.
9. Ostatní
Žádné komentáře:
Okomentovat